Hlavní obsah stránky:
 předchozí
|
Stanislav Fejfar | další |
| Výchozí galerie |
Plk i.m. STANISLAV FEJFAR
Patřil vždy k těm, kteří stáli v prvních řadách československého letectva
ve Francii a ve Velké Británii. Navzdory tomu, že rok 1940 byl pro Spojence
pravděpodobně nejtěžším obdobím války, již tehdy si mohl připsat pět potvrzených
sestřelů, které jej řadily do exkluzívního klubu stíhacích es. Narodil se
25. listopadu 1912 ve štikově u Nové Paky. Vystudoval vyšší průmyslovou školu
a po maturitě se rozhodl věnovat dráze profesionálního vojáka u letecké zbraně.
V letech 1933 - 1935 studoval na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě a
v Prostějově, kde prodělal letecký výcvik. Vyřazen byl v hodnosti poručíka
letectva a po aplikačním kursu nastoupil službu u leteckého pluku 3 "Generála-letce
M. R. štefánika", u něhož se v roce 1938 stal velitelem 45. stíhací letky,
vyzbrojené Aviemi B-534. * V napjatých měsících druhé poloviny roku 1938 byla
jeho letka zařazena nejprve do sestavy 4. armády na jižní Moravě a poté u
3. armády na Slovensku. Rozpad státu ho zastihl s 45. letkou na letišti ve
Spišské Nové Vsi.
* VHA, fond kvalifikačních listin - S. Fejfar.
Stejně jako další Češi musel Slovensko opustit a vrátit se do rodných Čech.
Již 8. června 1939 však společně s několika druhy ilegálně přešel hranici
do sousedního Polska, kde se přihlásil do vznikajícího čs. zahraničního odboje.
S podepsaným závazkem na pětiletou službu u Cizinecké legie odtud odplul na
lodi "Sobieski" do Francie, kde vystoupil 20. června. Pak následovala
krátká služba v hodnosti Sergenta u 1. pluku Cizinecké legie v alžírském Sidi-bel-Abbés.
Po vypuknutí války se na francouzskou techniku přeškoloval přímo v severní
Africe, konkrétně v Blídě a v La Senii, kde se seznamoval se stíhačkami Morane
Saulnier MS-406, do jejichž kabin usedal v průběhu vlastní bitvy o Francii.
Dne 13. prosince 1939 byl společně s dalšími pěti Čechy přidělen ke Groupe
de Chasse I/6, zformované v Oranu-La Senii a zakrátko odeslané přes Středozemní
moře do metropolitní Francie. V průběhu německé invaze do západní Evropy nalétal
bojově celkem 76,30 operačních hodin a sestřelil dva letouny jistě (Bf 109
a Hs 123) a třetí pravděpodobně (He 111). Zúčastnil se také šesti doslova
sebevražedných útoků na nepřátelské tanky (nejvíce ze všech čs. letců) a mohl
mluvit o velikém štěstí, že je přežil, neboť GC I/6 při těchto akcích utrpěla
hrozné ztráty.
* Fejfar, S.: Deník stíhače. Hradec Králové 1970, s
* VHA, ČSL-F, sign. 47/7. Dotazník k činnosti ve Francii.
Po francouzské debaklu odletěl se zbytky rozbité jednotky na jih Francie a
24. června 1940 společně s dalšími Čechoslováky odplul na lodi "General
Chanza" do severní Afriky. Pak následovala další evakuace po moři na
britské ostrovy, na jejichž půdu vstoupil 12. července 1940 poté, co loď "Neuralia"
dorazila do Liverpoolu. *
* Tamtéž, s
Jako novopečený Pilot Officer byl 6. srpna 1940 přidělen k 310. čs. stíhací
peruti do Duxfordu. Po přeškolení na Hurricany Mk.I, které prodělával od 17.
srpna do 9. září 1940 u 6. OTU v Sutton Bridge, se k "Třistadesítce"
vrátil jako operační pilot * a okamžitě s ní úspěšně zasáhl do bitvy o Británii.
Při té příležitosti své dosavadní bojové skóre obohatil o další tři sestřely,
z toho jeden ve spoluúčasti: Již 9. září sestřelil Messerschmitt Bf 110C-4
Uffz. Pfaffelhubera od 15./LG 1, památného 15. září poslal k zemi Dornier
Do 17Z-3 Fw. von Görtze od 4./KG 3 a o tři dny později, 18. září participoval
na zničení Junkersu Ju 88A-1, který pilotoval Fw. Wahl od 9./KG 77.
* VHA, fond kvalifikačních listin - S. Fejfar.
V dobách, kdy bitvy o Británii již pomalu pohasínala, počátkem listopadu,
však musel jednotku opustit. Příčinou byl bolestivý zánět čelních dutin. Byl
převezen do nemocnice v Ely a léčil se až do dubna 1941, kdy byl zařazen do
administrativní funkce na Inspektorátu čs. letectva v Londýně. Kancelářská
práce se mu však příliš nezamlouvala a proto usiloval o zařazení k bojové
jednotce. Poté, co byl lékařskou komisí opět uznán fit, se do bojové služby
vrátil 21. července 1941, kdy byl jako velitel B-letky zařazen k nedávno zformované
313. čs. stíhací peruti. * Ta byla jako první z čs. jednotek vyzbrojena Spitfiry,
zpočátku verze Mk.I, poté Mk.IIA a Mk.VB. S jednotkou se účastnil četných
útočných akcí nad okupovaným kontinentem, a to nejprve v rámci Portreathského
křídla a poté Hornchurchského křídla. Dobyl zde další vítězství ** a jeho
závěrečný bojový účet činil šest sestřelů jistých, dva pravděpodobné a jeden
stroj poškozený. ***
* Fejfar, S.: c.d., s
** VHA, ČSL-VB, sign. 1761-1762/BI/1/307. Kronika 313. peruti.
*** Rajlich, J.: Esa na obloze, s
Dne 17. května 1942 vzlétl ke svému poslednímu bojovému letu. Hornchurchské
křídlo (64., 122. a 313. peruť) se tehdy účastnilo operace "Ramrod 33".
Úkolem stíhačů bylo výškové zajištění Kenleyského křídla, doprovázejícího
dvanáct bombardovacích Bostonů, jejichž cílem byly doky v přístavu Boulogne.
Po odbombardování Hornchurchské křídlo neotočilo ihned nazpět, jako zbytek
sestavy, ale letělo dále do francouzského vnitrozemí, aby krylo ústup hlavního
svazu. Teprve před St. Omerem začalo točit ke zpáteční cestě. To se stalo
v 11.30 h. V té době byl přímý doprovod, tj. Kenleyské křídlo, letící dole,
napadeno přesilou Focke Wulfů Fw 190 od I., II. a III./JG 26 "Schlageter".
Hornchurchské křídlo však zůstávalo i nadále ve své výšce, aby krylo sestavu
před případným náhlým přepadem shora. A právě v tomto okamžiku se od sestavy
313. perutě odpoutaly dva stroje. Ostatní piloti se nejprve domnívali, že
se piloti chtějí jen přeskupit, ale pak jim oba zmizeli z dohledu. Volali
je radiem nazpět, ale odpovědi se nedočkali. Od té doby už nikdo ani F/Lt
Stanislava Fejfara ani jeho číslo Sgt Miroslava Borkovce nespatřil. Byli prohlášeni
za nezvěstné. * Teprve po několika měsících dorazila do Anglie zpráva o tom,
že Fejfarovy ostatky byly pohřbeny v hrobě č. C-8 na hřbitově Pihen-les-Guines,
asi deset kilometrů jihozápadně od Calais.
Teprve před několika lety, díky studiu německých záznamů, vyšlo najevo, že
Fejfarův Spitfire Mk.VB BL973 (RY-S) byl v 11.33 h sestřelen v boji mezi Guinesem
a Audembertem v severní Francii. Smrtící dávku vypálil známý pilot Fw 190,
Gruppenkommandeur III./JG 26 Hptm. Josef "Pips" Priller, pro kterého
to byl jeho již 72. sestřel. Fejfarova stíhačka oslnivě vzplála, převrátila
se na záda a v kolmém piké se roztříštila o zem. Pilot byl zřejmě zasažen
již v kabině, neboť nebyl zaznamenán jeho pokus o seskok padákem. *
* BA-MA, sign. RL 10/262. Gefechsberichten und Abschussmeldungen des Hauptmanns
Priller.
Bojové výkony Stanislava Fejfara byly oceněny udělením tří Československých
válečných křížů 1939, dvou Československých medailí Za chrabrost, dále Československou
medailí Za zásluhy I. st., Pamětní medailí Čs. zahraniční armády (se štítky
F a VB), francouzským Croix de Guerre se třemi palmami a jednou zlatou hvězdou,
britským The 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp, Air Crew Europe
Star a Defence Medal. Padl v hodnosti kapitána československého letectva,
po válce byl roku 1947 povýšen na majora a v roce 1991 na plukovníka in memoriam.
Stanislav Fejfar patří k poměrně známým československým letcům. Téměř třicet
let po jeho smrti totiž královéhradecké nakladatelství Kruh vydalo jeho (mírně
zcenzurovaný) deník, * který si za války vedl a který zaslala jeho rodině
jedna anglická dívka. Fejfarův Deník stíhače je cenným svědectvím o upřímném
a neokázalém vlastenectví, které pisatel potvrdil svými činy, životem i smrtí.
* Fejfar, S.: Deník stíhače. Hradec Králové 1970.