Hlavní obsah stránky:
 předchozí
|
Jaroslav Hlaďo | další |
| Výchozí galerie |
Generálmajor i.m. JAROSLAV HLAĎO, DSO, DFC, OBE
Pátý a poslední velitel československého stíhacího křídla se narodil 8. května
1913 v Novém Jičíně. Otec, pocházejí ze Vsetína, byl školníkem, matka, pocházející
z Fryšavy na Českomoravské vysočině, pěstounkou mateřské školy. Oba pracovali
na první české menšinové škole v Novém Jičíně, zřízené Maticí českou v roce
1907. Otec, jenž byl přesvědčeným sociálním demokratem, zahynul v roce 1942
v plynové komoře koncentračního tábora Osvětim, matka byla za války internována
ve Svatobořicích. Mladého Jaroslava formoval nejen otcův světonázor, ale i
sport a skauting; obzory mu rozšiřovala četba odborné literatury a místní
české knihovně a čítárně, kde často v odpoledních hodinách zastupoval otce,
který tam míval dozor. Tam poprvé narazil na aviatiku. Chtěl se stát pilotem.
V letech 1923-1931 studoval na státním reálném gymnáziu v Novém Jičíně, kde
12. června 1931 úspěšně maturoval. O tři měsíce později se podrobil dobrovolnému
odvodu a odešel na vojnu. Prezenční službu prodělával v letech 1931-1932 ve
škole pro důstojníky pěchoty v záloze u 8. divize v Opavě. Ukončil ji s prospěchem
velmi dobrý a do civilu odešel jako podporučík pěchoty presenční služby,
tedy v nejvyšší hodnosti, jakou může voják základní služby dosáhnout. Jelikož
snil o kariéře vojáka z povolání u vysněného letectva, přihlásil se ke studiu
na Vojenské akademii. Studoval zde v letech 1932-1934 přičemž první, všeobecně
vojensky zaměřený ročník studoval v Hranicích na Moravě, druhý pak v leteckém
učilišti v Prostějově. Získal zde kvalifikaci leteckého pozorovatele a pilota.
S hodnocením dobrý byl slavnostně vyřazen jako poručík letectva dne 1. července
1934. Kmenově byl přidělen k Leteckému pluku 1 T. G. Masaryka do Prahy-Kbel.
Po nezbytném aplikačním kurzu v Prostějově byl přidělen nejprve k 3. pozorovací
letce do Milovic (16. srpna 1935), od ní k 61. zvědné letce do Kbel (1. října
1935) a odtud směřoval ke 41. stíhací letce Leteckého pluku 4 do Hradce Králové,
kam byl přemístěn 15. září 1936. *
* Hlaďová, B.: dokumentace z pozůstalosti J. Hlaďa, VHA, fond kvalifikačních
listin - J. Hlaďo.
Talentovaný mladý důstojník si ve své službě vedl nadmíru zdatně, jeho pilotní
umění bylo stále vybroušenější a záhy se stal jedním z nejznámějších poručíků
československého letectva. Již v roce 1937 vynikl na mezinárodním leteckém
mítinku ve švýcarském Curychu. Spolu s čet. Františkem Peřinou a rtm. Jaroslavem
šnoblem tam proslavil naše stíhačky Avia B-534, které tam zápolily s německými
Messerschmitty Bf 109. Po návratu ze švýcarska byl 1. srpna 1937 povýšen na
nadporučíka letectva a 31. srpna 1937 byl ustanoven zatímním velitelem 42.
stíhací letky vyzbrojené stíhačkami Avia B-534. Stal se tak jedním z nejmladších
důstojníků čs. letectva, jimž byla svěřena funkce velitele letky. S ní prožil
zářijovou mobilizaci i březnové události roku 1939. Do té doby měl nalétáno
celkem 1520 letových hodin.
Z okupované vlasti se dostal zcela jiným způsobem nežli naprostá většina jeho
válečných druhů. Díky jeho letecké reputaci přijal po německé okupaci místo
zalétávacího pilota v pobočce továrny Avia v Kunovicích, kde testoval B-534,
které zde procházely revizemi. Současně však spolupracoval s důstojníky Obrany
národa, proslulými "třemi králi", pplk. J. Mašínem, pplk. J. Balabánem
a škpt. V. Morávkem. Záhy mu však začala hořet půda pod nohama; byl to právě
Mašín, jehož prostřednictvím byl varován, že gestapo je mu na stopě. Krátce
po poledni 27. srpna 1940 proto na jedné B-534 odstartoval, ale z běžného
zalétávacího letu se již nevrátil. Nabral kurs 84°, vystoupal dop výšky 5600
metrů a po vyčerpání zásoby paliva přistál u Stanislawówa (dnes Ivano Frankovsk)
v Sovětském svazu. Nestal se však pilotem letectva Rudé armády, jak si naivně
myslel, nýbrž skončil ve vězení jako údajný špión. Po čtyřech měsících jej
propustili a internovali spolu se " skupinou pplk. Ludvíka Svobody v
táboře v Suzdale. Po přepadení Sovětského svazu Německem se tato skupina stala
zárodkem čs. jednotky na východní frontě. Hlaďo mezi 15. srpnem a 14. říjnem
1941 absolvoval "speciální letecký výcvik" * pro boj v týlu nepřítele
a stal se příslušníkem zvláštní letky NKVD, určené pro shazování výsadků v
týlu nepřítele. Pro rychlý postup Wehrmachtu se však myšlenka nerealizovala.
**
* VHA, fond kvalifikačních listin - J. Hlaďo.
** AFMV, fond 302, sign. 91-2/1-8. Úřední záznam sepsaný 12. května 1950 s
plk. Jaroslavem Hlaďem ve VVU. Předmět: Pobyt v zahraničí v době války 1940-1945
se zvláštním zřetelem na pobyt v SSSR.
Po absolvování tohoto výcviku byl formálně od 15. října 1941 přidělen k čs. vojenské misi v SSSR, kde byl 28. října 1941 povýšen na kapitána. * Zformování čs. letecké jednotky na sovětské půdě však tehdy nebylo pro nedostatek personálu perspektivní ani aktuální, a tak bylo rozhodnuto o odsunu zbylé skupinky našich letců do Velké Británie. Na jaře 1942 odjel z Kujbyševa do Murmanska, aby se do Albionu přesunul na lodi nebezpečnou severní cestou. Dvakrát přitom málem přišel o život, neboť oba křižníky, na nichž se plavil (Edinburg a Trinidad), byly postupně potopeny - první byl 30. dubna 1942 torpédován ponorkou, druhý byl 15. května 1942 zasažen leteckou pumou. V obou případech však byl mezi zachráněnými a nakonec jej britský torpédoborec dopravil na Island.
* VHA, fond kvalifikačních listin - J. Hlaďo.
Po příjezdu na Britské ostrovy byl kpt. Jaroslav Hlaďo 29. května 1942 prezentován u Náhradního tělesa čs. armády ve Velké Británii a byl přidělen k čs. leteckému depu. Do řad RAF VR byl přijat v nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Officer (9. července 1942) a poté byl povýšen na Flying Officera (se zpětnou platností od 9. ledna 1943). *
* VHA, fond kvalifikačních listin - J. Hlaďo.
Po osvěžovacím výcviku u pokračovací výcvikové jednotky 5. (P)AFU v Ternhillu
a u operačně výcvikové jednotky 61. OTU v Rednalu absolvoval v roce 1943 svůj
první operační turnus. Bojoval nad západní Evropou postupně v řadách britských
perutí č. 131. 122. a 222. Turnus dokončil 9. října 1943. Do té doby v RAF
nalétal celkem 204,50 operačních hodin, což obnášelo celkem 125 ofenzívních
operací nad nepřátelským územím (sweeps), dále 3 hlídky nad konvoji (convoy
patrols), 7 startů na poplach (scramble) a 3 meteorologické průzkumy (weather
test).
Po ukončení prvního turnusu byl 29. listopadu 1943 přemístěn k Inspektorátu
českloslovenského letectva a přidělen do funkce styčného důstojníka u 11.
skupiny ADGB. Současně mu byla přiznána hodnost Acting Squadron Leader (po
československé linii byl povýšen na štábního kapitána 1. května 1943 a na
majora 1. listopadu 1944). Funkci styčného důstojníka konal až do 28. dubna
1944, kdy se opět vrátil do aktivní bojové služby. *
* VHA, fond kvalifikačních listin - J. Hlaďo.
Dne 29. dubna 1944 byl přemístěn k 312. československé stíhací peruti a
o dva týdny později, 15. května 1944 se ujal jejího velení. Peruť tehdy sídlila
na jihoanglickém polním letišti Appledram, byla součástí No 134 (Czech) Airfieldu
(od 12. května 1944 No 134 (Czech) Wingu) a ve výzbroji měla Spitfiry LF.Mk.IXC.
Jednotka byla plně vytížena hektickou operační aktivitou související s přípravami
na invazi do Francie, dále při její realizaci a letecké podpoře a následně
při ofenzívních operacích, zejména doprovodech těžkých bombardovacích letounů
nad Německo a okupované Nizozemsko.
Dnem 15. listopadu 1944 byl škpt. Jaroslav Hlaďo jmenován velitelem čs. stíhacího
křídla (tvořily ho čs. stíhací peruti č. 310, 312 a 313) a byla mu přiznána
britská hodnost Wing Commander. Do akcí vodil čs. stíhače až do konce války.
V srpnu 1945 přiletěl v čele tohoto útvaru do svobodné Prahy.
Během války v RAF přidal ke svým dosavadním 1520 "předválečným"
nalétaným hodinám dalších celkem 814,25 letových hodin, z toho 519,20 operačních.
V RAF tedy nalétal více nežli dva a půl operačního turnusu: * při prvním nalétal
204,50 (ukončil jej v říjnu 1943), při druhém 197,40 (v říjnu 1944) ** a ze
třetího odlétal 116,30 operačních hodin. ***
* U stíhačů RAF činil předepsaný operační turnus 200 operačních hodin. Poté
pilot povinně odcházel na šestiměsíční odpočinek
** Po dolétání druhého turnusu však neodešel na odpočinek a zakrátko se ujal
velení čs. křídla.
*** Hlaďo, J.: Pilot´s Flying Log Book, VHA, fond kvalifikačních listin -
J. Hlaďo
Ještě významnější však byla jiná věc. W/Cdr Jaroslav Hlaďo, CBE, DSO, DFC, totiž provedl vůbec nejvíce ofenzívních operačních letů nad nepřátelským územím (sweeps). Za dva roky války jich podnikl celkem 281 a nalétal při nich celkem 474 operačních hodin. *
* Hlaďo, J.: Pilot´s Flying Log Book, VHA, ČSL-VB, sign. 586/BI/1/167. No 310 Squadron Operations Record Book.
Za války obdržel celkem šestkrát Československý válečný kříž, dvakrát Československou
medaili Za chrabrost, dále Československou medaili Za zásluhy I. st., Pamětní
medaili čs. zahraniční armády (se štítky SSSR a VB), britský DFC, DSO, OBE,
francouzský Croix de Guerre a Légion d´Honneur (Commandeur, dále britská kampaňová
vyznamenání The 1939-1945 Star, Air Crew Europe Star a War Medal. Po válce
obdržel ještě sovětskou medaili Za pobědu nad Germanijej (27. 4. 1946), jugoslávský
řád Ordenom zasluge za narod II. reda (3. 4. 1948) a Junácký kříž II. stupně
(28. 10. 1946).
Po válce na něj čekala řada zodpovědných funkcí u nově budovaného letectva.
Dnem 28. října 1945 byl ustanoven velitelem 2. letecké divize v Českých Budějovicích.
K 1. březnu 1946 byl povýšen na plukovníka letectva. Protože jeho předválečná
láska, Miluška, nevydržela léta čekání a vdala se, 18. října 1946 vstoupil
do svazku manželského s půvabnou, o čtrnáct let mladší dcerou lékaře z Trhových
Svin, Boženou Vaňkovou, s níž se seznámil v Českých Budějovicích.
Poté byl 29. února 1948 ustanoven velitelem II. leteckého sboru v Českých
Budějovicích a dnem 31. ledna 1949 byl přemístěn k VVU Praha.
Plukovník letectva Jaroslav Hlaďo patřil k malé hrstce bývalých příslušníků
RAF, jimž poúnorový politický režim umožnil setrvání ve vojenské službě, byť
víceméně náhodou a s řadou omezení. Obrovské čistky po únoru 1948 přestál
jen proto, že málem zemřel. Při další vlně čistek se totiž ve své kanceláři
zhroutil bolestí a byl neprodleně dopraven na chirurgické oddělení českobudějovické
vojenské nemocnice. Zde mu diagnostikovali tehdy velmi obtížně léčitelnou
vážnou perforaci střev. Statečný ošetřující lékař MUDr. Polívka pochopy z
OBZ (Obranné zpravodajství) přesvědčil o tom, že nemocný jen těžko přežije
a že tedy nemá smysl jej perzekvovat. Dlouhou dobu se Hlaďo potácel mezi životem
a smrtí, ale nakonec jej lékaři zachránili. Nejhorší doby čistek mezitím minuly.
Po simultánním úletu tří dopravních Dakot ČSA, řízených bývalými válečnými
letci RAF, do americké zóny v Německu, k čemuž došlo 25. března 1950, se do
své bývalé funkce sice již vrátit nemohl a navíc dostal zákaz létání, v armádě
však byl prozatím ponechán - ovšem bez naděje na služební postup.
Nejprve byl přemístěn do Vojenské akademie v Praze, kde vyučoval na letecké
katedře. Roku 1952 však byla akademie přemístěna do Brna a v tehdejší dusné
atmosféře se Hlaďo rozhodl z armády odejít do civilu sám. Našel si sice úřednické
místo u Státního souboru písní a tanců, ale nakonec jej veterán z východní
fronty, gen. Vladimír Janko, přemluvil k návratu. Hlaďo poté působil v Praze
na MNO. Tehdejšímu režimu, zápasícímu s nedostatkem vzdělaných kádrů se najednou
velmi hodila nejen jeho vynikající vojenská a letecká kvalifikace, ale především
znalost cizích jazyků, zejména angličtiny. Díky tomu byl stejně jako několik
jemu podobných využívám k výcviku zahraničních pilotů z rozvojových zemí,
především z Indonésie, Sýrie, Egypta a Ugandy. Nejprve tedy řídil výcvik vojenských
pilotů z Indonésie, kteří se v Československu cvičili na proudových stíhacích
letounech MiG-15. Celý výcvikový kurz pak předával přímo v Indonésii, kde
však byl v době tamního státního převratu určitý čas internován, nežli byl
propuštěn a mohl se vrátit do Československa. Ač měl zaražen hodnostní postup
(návrh na povýšení do generálské hodnosti za jeho života několikrát neprošel),
obdržel dvě vyznamenání: Čs. medaili Za zásluhy o obranu vlasti (1955) a Řád
Rudé hvězdy (1959).
Jeho nejzajímavější zahraniční mise mířila do Afriky, kde po zániku kolonialismu
vznikla celá řada nových, nepříliš stabilních států. V letech 1967-1971 působil
plk. Hlaďo jako vedoucí skupiny československých leteckých expertů v Ugandě,
kam Československo dodávalo známé cvičné proudové letouny Aero L-29 Delfin.
Po téměř dvaceti letech byl šťasten, že se mohl vrátit k létání; měl tam dokonce
k dispozici vlastní letadlo, malou Cessnu, ve vzdálené africké zemi se mu
dostalo výsady, o níž se mu doma ani nesnilo. Na rozdíl od mnohých jiných
československých instruktorů, kteří zahraniční služební cestu chápali především
jako prostředek k naplnění rodinné kasy, se v Ugandě (s manželkou) chovali
velmi svobodomyslně a dopřávali si bohatý společenský život. Svým tamním životním
stylem Hlaďovi mezi ostatní spořivé Čechoslováky příliš nezapadli. Po konfliktu
se s jedním ze svých prominentních podřízených byl Hlaďo z Ugandy pro své
"kosmopolitní chování" nakonec definitivně odvolán.
Po návratu do Československa zůstal v armádě jen krátce a ještě roku 1971odešel
do výslužby. Nejprve určitou dobu vykonával taková povolání jako plavčík,
noční pošťák a vrátný v autokempu. Manželka Božena, působící u Pražské informační
služby, mu nakonec navrhla, aby si udělal průvodcovské zkoušky. Po jejich
zdárném složení pak v letech 1974-1985 pracoval jako průvodce anglicky a rusky
mluvících turistů v Praze. Do penze odešel definitivně ve svých 72 letech.
Plukovník v.v. Jaroslav Hlaďo se dočkal společenských změn, k nimž došlo v
listopadu 1989, avšak již 21. ledna 1990 zemřel v Praze ve věku 76 let. O
rok později, 1. ledna 1991, byl povýšen na generálmajora in memoriam.