Proč třídit?
Zdánlivě banální otázka, ale ruku na srdce - kdo z nás v domácnostech odpad skutečně důsledně třídí? A přitom stačí tak málo, aby se to zvládlo: např. do jedné igelitové tašky dávat noviny a reklamní letáky, jichž bývají někdy plné schránky, do druhé skleněné nevratné lahve a do třetí plasty - hlavně PET-lahve, které je potřeba jen odzátkovat a sešlápnout. A když dokážeme vynášet koš s odpadky, proč bychom jednou za čas nedokázali v rodině zvládnout vynesení tzv. separovaného odpadu do speciálních, barevně rozlišených nádob, které máme v Praze 14 rozmístěné zhruba na 70 stanovištích. Tato služba je hrazena z prostředků hlavního města Prahy. Co ale nezřídka vidíme, jak někteří homo sapiens (lidé obdaření rozumem) vyhazují odpadky vedle popelnic, a jsou i tací, kteří je neomaleně cpou do zmíněných nádob na tříděný odpad! Říká se, že zvyk je železná košile. Toto lidové přísloví platí i o zlozvycích. Ale pokud budeme mít na paměti, že třídit doma odpad je nejen snadné, ale i ekologické a ekonomické (šetříme tím naše peníze, tedy peníze nás daňových poplatníků, které lze účelně využít jinde), nestojí nám nic v cestě, abychom si na třídění odpadu zvykli. Vždyť to zvládnou docela malé děti, jako ty na snímku z Ekodne na Černém Mostě, při němž se názorně učily třídit - modrá krabice byla na papír, žlutá na plasty a zelená na sklo. Právě těmito barvami jsou rozlišeny nádoby na separovaný odpad.
Podle vyjádření ministerstva životního prostředí chce Česká republika do sedmi let zásadním způsobem omezit ukládání komunálního odpadu na skládkách či jeho likvidaci ve spalovnách. Dosud je to tak, že z deseti kilogramů odpadu končí devět na skládce nebo ve spalovně. Pouze jeden kilogram se daří roztřídit a předat k dalšímu zpracování recyklací. Každý z nás za rok vyprodukuje téměř tři sta kilogramů odpadů. I tato fakta jsou pádnou odpovědí na otázku, proč třídit.
jš