Dítě se musí každý den smát…
aneb 1. narozeniny trojčátek
Trojici kluků (Bártíka, Alexe a Vašíka) Marioly Görlichové a Václava Tomana, narozené 29. listopadu 2000, jsem si oblíbila na první pohled. Kluci jsou to pěkní. Modré oči, světlé vlásky, těm by přece neodolala žádná žena. Při první návštěvě se v mé náruči vystřídali hned všichni tři a s jistotou mohu říci, že každý je tak trochu jiný. Vašíček je zosobněný myslitel, s pohledem upřeným do nekonečné dálavy filozofického nebe. Bartoloměj působí zase jako neúnavný pozorovatel. A konečně ten třetí, Alexandr, to je pohodář, který rád koketuje. Maminka kluků je štíhlá, křehce působící žena a tatínkův razantní stisk ruky odhaluje energického muže s neúnavnou chutí do života. Oba jsou na své syny náležitě hrdí a každému z nich se snaží spravedlivě předat svou lásku. Každodenní péče o ně je maximálně vysilující. Na zrodu trojčátek zapracovala sama příroda i neuvěřitelný kus náhody – podle maminčiných slov existuje pravděpodobnost výskytu jednoho takového těhotenství na tři miliony porodů a sama kombinace s jednovaječnými dvojčaty (Václav a Alexandr) představuje malý zázrak. A jak přiléhavě řekl jejich tatínek:"Trojčata si člověk nedělá, ty nám byly dány."
A na závěr bych chtěla ještě jednou citovat Václava Tomana: "Dítě se musí každý den smát, aby bylo zdravé, neboť smích je kořením a elixírem života jednotlivce."
Renáta Čacká
foto: jš