Velké prádlo v Dolních Počernicích
Nebaví vás praní a žehlení prádla, a tak tuto práci rádi postoupíte jiným? Jste-li obyvateli Dolních Počernic, může se stát, že vás oné hromádky symbolizující nepříjemnou domácí povinnost náhradou za balíček plný vůně a čistoty zbaví v místě s poetickým názvem Svatý Prokop u Červeného javoru.
Spokojeni budou všichni - vy, zdejší zaměstnanci i ti, kteří projekt pojmenovaný Velké prádlo vymysleli a dokázali uvést do života. Cesta, po níž se vydali, byla klikatá: přijít na myšlenku vhodného uplatnění pro odrostlé klienty denního stacionáře pro děti s kombinovaným postižením v Praze 3, to by ještě tak náročné nebylo. Ale najít vhodné prostory a sehnat dostatek financí, k tomu už bylo zapotřebí velké trpělivosti a značného nasazení všech členů realizačního týmu. Jeho základ vytvořili zaměstnanci zmiňovaného zařízení - Integračního centra Zahrada - ve spojení s občanským sdružením rodičů zdejších klientů - o. s. Sluneční zahrada -, a teprve když se jim podařilo získat pochopení u starosty Městské části Dolní Počernice, mohli se k nim postupně přidávat další a další. Díky finanční podpoře ze sbírky Pomozte dětem a množství sponzorů se v překrásně rekonstruovaných prostorách, jež počernická mateřská škola ve Svatoňovické ulici dříve nevyužívala, letos v dubnu v chráněné dílně Svatý Prokop zahajovalo. O sedm klientů od 20 do 24 let z různých míst Prahy, kteří tu ve všedních dnech pracují v prádelně, vyrábějí keramiku nebo svíčky či se dále v rámci svých možností vzdělávají, se starají čtyři zaměstnanci. "Nerozlišujeme podle postižení, říká jeden z vedoucích projektu Bc. Jan Eibich, "někdo z děcek toho zvládne víc, jiný potřebuje prakticky trvalou pomoc. Na nový zákon o sociální péči zatím čekáme marně, a tak je před námi další úkol - sehnat peníze na provoz. Nájemné tu mají naštěstí symbolické a o nápady také není nouze: projekt japonské zahrady, jež by se stala pojítkem mezi světem "děcek z dílny a těch, která navštěvují sousední mateřskou školu, už čeká "jen na svoji realizaci.
vš, foto: Jan Eibich