CENA ZA SCÉNÁŘ JIŘÍHO HUBAČE PŘECE JEN PŘEKVAPILA
Čeští lvi za domácí filmovou tvorbu našli své nové majitele a nás (a nejspíš i naše čtenáře) coby správné patrioty potěšilo, že jeden z nich, jak o tom píšeme na titulní straně Listů, bude sídlit na kyjské adrese Jiřího Hubače. Známého scenáristy jsme se při té příležitosti zeptali:
Co vás motivovalo k napsání scénáře Babího léta?
Byly to vlastně dva důvody. Na 70. narozeninách Vlasty Brodského jsem mu slíbil, že po našich dvou úspěšných televizních setkáních (Mapa zámořských objevů a Tažní ptáci) mu ještě něco hezkého napíšu. A vyšlo mi to až po deseti letech shodou okolností k jeho osmdesátinám. A ten druhý důvod? Na téma stáří jsem napsal dvě televizní hry (Nezralé maliny a Lístek do památníku), a tak jsem se chtěl do třetice na tohle téma podívat trochu jiným pohledem. Napsal jsem Bróďovi roli nenapravitelného snílka, recesisty a fanfaróna a scénář jsem mu věnoval k jeho narozeninám.
Do jaké míry jste spolupracoval s režisérem Michálkem při realizaci filmu?
Spolupráce s režisérem byla dlouhá a intenzivní. Začínala samozřejmě poradami nad scénářem, nad hereckým obsazením, výběrem lokalit a končila ve střižně, kde vznikala definitivní obrazová podoba filmu. Abych uvedl příklad. Při práci na scénářem režisér (jako příslušník mladé generace) projevil přání, abych do příběhu připsal nějakou krásnou mladou ženu, která by se stala Františkovi (Vlastimil Brodský) jakýmsi posledním platonickým milostným příslibem. Připsal jsem postavu sousedky krásné paní Králové, do které režisér obsadil poměrně neznámou skvělou Petru Špalkovou. Naopak do postavy staré operetní subrety jsem mu navrhl Zitu Kabátovou, o které jsem se dočetl, že žila několik let se slavnou operetní hvězdou Járou Pospíšilem, takže vlastně ve filmu ve vzpomínkách hrála sama sebe.
Překvapil vás úspěch Babího léta při rozdělování Českých lvů?
Babí léto bylo velmi dobře přijato diváky a jednoznačně i kritikou. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Palm Springs v USA, kde soutěžilo 160 zahraničních filmů, Babí léto skončilo na osmém místě a předstihlo Tmavomodrý svět. Takže se dalo očekávat, že na Českém lvu nevyjde naprázdno. Já jsem si především přál, aby akademie ocenila moje tři herce, pro které jsem film napsal. Už také proto, že vlastně ani jeden z nich žádnou podobnou cenu dosud nezískal. Když byl jako první vyhlášen Stanislav Zindulka za nejlepší vedlejší mužskou roli, tak jsem uvěřil, že cena nemine ani Brodského a Zázvorkovou. Přiznám se ale, že Český lev za nejlepší scénář mě přece jen překvapil. V dosavadní historii této soutěže se totiž ještě nikdy nestalo, aby vítěz (Kolja, Návrat idiota, Musíme si pomáhat) nesebral všechny tři hlavní ceny, tj. nejlepší film, nejlepší režie, nejlepší scénář. V tomto ohledu to byl velký průlom, pro mě samozřejmě velmi příjemný.
vš, foto: Michal Šula