Do školy, jež se už svým názvem hlásí k významné osobnosti reformní pedagogiky minulého století Marie Montessoriové, jsem se poprvé vydala na konci ledna, v den, kdy se má předávat vysvědčení. Pro ZŠ Montessori s MŠ ve Vybíralově ulici na Černém Mostě II to však neplatí - tady jsou děti hodnoceny (bez známek) jednou ročně, a tak už měly pololetní prázdniny. Při další návštěvě o pár měsíců později bylo všechno jinak: ve škole to žilo a ani nezúčastněný pozorovatel nemohl přehlédnout zaujetí, s nímž se děti pouštěly do všech svých aktivit.
Pomoz mi, abych to dokázal
Když se ing. Jiří Plachý rozhodl uvést do života propracovaný systém montessoriovské
pedagogiky, o kterém toho věděl dost, aby mu učaroval, nezbylo mu nic jiného,
než se stát zřizovatelem školy. Začínal v roce 1998 s předškoláky, dnes - jako
spolutvůrce uceleného projektu vzdělávání zakončeného maturitou a poradce ministerstva
školství - se spolu se svými kantory věnuje i dětem, jež by v ostatních typech
škol navštěvovaly 1. a poté 2. stupeň ZŠ. Praxe ovšem ukazuje, že školáci, kteří
sem přestoupili odjinud, se ve svém přirozeném rozvoji nedostanou tak daleko
jako ti, s nimiž se podle Montessoriové začalo pracovat v co nejútlejším věku.
Optimální je působit na děti od dvou, dvou a půl roku, říká Jiří Plachý; důraz
klademe na harmonickou spolupráci s rodinou a středobodem všeho je pro nás dítě.
Jednou z hlavních zásad je heslo uvedené v mezititulku - Pomoz mi, abych to
dokázal - a při jeho důsledném uplatňování dětský stres provázející běžnou výuku
odpadá. A ještě něco: výchova a vzdělávání začíná smyslovým rozvojem, což požadoval
už Komenský. Montessoriovský model vzdělávání je starý sto let, a jak tvrdí
ředitel Plachý, pomůcky, jež využívá, jsou tak geniální, že se uplatní v průběhu
celé devítileté školní docházky . Učitel nejdříve předvede, jak se s nimi dá
pracovat, ale zásadně nenutí děti k aktivitě a věty typu To je špatně tu nikdy
neuslyšíte. Stačí pomůcku odložit se slovy Zkusíme to zase příště a třeba po
týdnu se jí dítě chopí samo.
Jedině tehdy, když chce samo dítě, když je, jak říká Jiří Plachý, na příjmu
, dokáže všechno zpracovat aktivním způsobem - a to se, podle tvrzení Marie
Montessoriové, v běžné vyučovací hodině podaří jen ve třech procentech případů.
Od mytí nádobí k divergenci
Prohlídku přízemních prostor, vyhrazených pro tři předškolní skupiny zhruba
po deseti dětech, začínáme v kuchyňce. Je netradiční, jak jinak - však se o
ni také bojovalo . Velikostí je uzpůsobena předškolním dětem, a tihle prckové
tu mohou pracovat sami . Musíme být ve střehu, aby se při přípravě svačinek
třeba neřízli, ale když už se to nedejbože stane, učí se, jak ošetřit ránu -
i to patří k životu, vysvětluje principy školy fungující na bázi rodiny Jiří
Plachý.
A pak je tu řada různých pracovních koutků tvořících montessoriovské pracovní
prostředí s pomůckami denně obměňovanými, kde děti získávají další praktické
dovednosti. Na jednom místě mohou třeba přelívat vodu z jedné nádoby do druhé,
o kousek dál zase věšet prádlo na šňůru malými dřevěnými kolíčky, jinde se na
speciálních rámech učí zapínat knoflíčky, zipy, přezky... Jen tak mimochodem,
ony všestranně využitelné pomůcky, o nichž ještě bude řeč dále, se zatím musejí
dovážet z Holandska a jejich cena rozhodně není zanedbatelná. Jejich význam
je ale nezastupitelný; při vytváření pojmů je důležité postupovat od konkrétního
k abstraktnímu a nikoli naopak, jak se nezřídka ve školství děje. Tak třeba
tyhle tyče, ukazuje mi pan ředitel soubor vyvedený v jedné barvě, ty využívají
děti odmalička: napřed se na nich učí rozlišovat pojmy největší a nejmenší,
a protože to mají osahané, není pro ně později problém pochopit v analytické
matematice nebo geometrii, co je konvergence nebo divergence, a podobně. Tvary
písmen i psaní se děti učí hmatem (odborníci hovoří o rozvoji hmatové paměti),
stavbu věty poznávají při manipulaci se zvířátky na farmě - a takhle bychom
mohli pokračovat ještě hodně dlouho.
Odbornost sama o sobě nestačí
Nad schodištěm vedoucím do prvního poschodí, kde s třiceti dětmi školního věku
(nejstaršímu je čtrnáct) pracuje ve dvou učebnách šest pedagogů, obdivuji dětské
pojetí vesmíru. Nahoře na podlaze si lze došlápnout na uspořádání planet: poměr
jejich vzdálenosti si tu prostě odkrokujete, a máte jasno. Vesmír pronikl i
do učebních osnov montessoriovské školy - na schématu ve tvaru kruhu je kosmická
výchova nadřazena všemu ostatnímu. Je to naprosto logické a zdá se to být jednoduché,
ale realizace tohoto systému výuky, v němž všechno souvisí se vším, vůbec není
jednoduchá. Naše škola nepřipravuje děti na školu, ale na to, aby v konkurenci
v životě obstály, připomíná Jiří Plachý, a na kantory to klade značné nároky.
Co by byl platný špičkový odborník na matematiku, kdyby nebyl schopen spolupracovat
s angličtinářem nebo češtinářem?
Jistě i proto je právě tahle montessoriovská škola, která se zaměřuje nejen
na předškoláky, ale i na děti školního věku, v celé republice zatím jediná.
Zdejší program výuky, jehož gestory jsou docent Karel Rýdl z Pedagogické fakulty
Univerzity Karlovy a dr. Ivanka Baxová z České asociace Montessori, ovšem nepředstavuje
žádné tajemství: své zkušenosti ing. Jiří Plachý rád předává dál.
Věra Štemberová,
foto: jš (2), archiv
V ZŠ a MŠ Montessori se klade velký důraz na práci se speciálními pomůckami