
Obsah čísla
Být spisovatelem je především velká
zodpovědnost
Narodila se v Pnětlukách u Loun. Od osmnácti let žila v Lounech. V roce
1993 se přestěhovala s rodinou na sídliště Černý Most. Vystudovala střední ekonomickou
školu. V roce 1991 se stala maminkou syna Honzy a o čtyři roky později Tomáše.
V současné době pracuje coby administrativní pracovnice na kratší pracovní úvazek
v psychosociálním centru pro týrané ženy.
Z prvního dojmu by jen málokdo usoudil, že má před sebou spisovatelku. Mezi
priority této skromné a plaše působící ženy patří rodina. Literárně je to žena
maximálně činorodá, neboť psaní knih se pro ni stalo nutnou seberealizací i
koníčkem. Ostatně, posuďte sami: v minulém roce jí v nakladatelství Erika vyšlo
pět knih, z nichž tři byly určeny dospívajícím dívkám a jedna pohádka těm nejmenším.
Poslední z těchto knih mne zaujala svým aktuálním tématem: zabývá se problematikou
AIDS. Tuto smutnou výpověď o životním hledání vlastní identity si přečtou dospívající
dívky, ale i starší čtenáři. Od roku 1997, kdy Jitka Komendová napsala svou
první knihu, vytvořila celkem čtrnáct knih a další tři letos čekají na vstup
na knižní trh.
Napsat knihu není tak snadné, jak se mnohým laikům zdá. Každým novým dílem spisovatel
začíná od začátku. Nová kniha rovná se vytrvalost a maximální příprava autora.
Když přijde správná inspirace a chuť, Jitka Komendová vytvoří knihu za tři měsíce
a denně napíše šest až osm stran rukopisu.
- Kde strávíte letošní dovolenou? Máte nějaké oblíbené
místo, kam se ráda vracíte?
Děti celé prázdniny tráví u babičky v Pnětlukách, kde
je ostatně mé rodiště. A my zde s nimi vyčerpáme větší část naší dovolené.
Právě Pnětluky jsou mým oblíbeným místem, kam se ráda vracím. Zatím jen plánujeme
cestu k moři, jen nevíme kam, ale vypadá to na Chorvatsko, které nás táhne
svou přístupností a mořem. Zbytek dovolené budeme u mých rodičů. O prázdninách
poznáváme hrady a zámky a konáme pěší túry po okolí.
- Jaké bylo vaše dětství? Naleznete nějaký rozdíl
mezi vesničkou, v níž jste vyrůstala, a velkoměstem, ve kterém nyní žijete?
Dětství jsem prožila na malé vesnici, kde se každý s každým znal,
což je odlišné od města. Všechny děti se spolu kamarádily. Rodiče jsem měla
a stále mám hodné, i když někdy byli v období mého dospívání přísní.
Rozdíly určitě jsou. Na vesnici, kde všichni měli k sobě tak nějak mnohem
blíže, se dalo provádět mnoho věcí. Byla tam příroda, les, rybník. A tady
se přiznám, že mám o své syny strach, protože nevím, kam by mohli jít a co
by se jim tady mohlo stát. Aut je tu plno a není tady příliš mnoho míst, kam
by se mohli jít pobavit a vydovádět. Ani s vlastními sousedy se moc neznáme,
je to tu příliš anonymní. Přírody je tu také poskrovnu, snad jen směrem dolů
k rybníku nebo k Dolním Počernicím. Za přírodou se vracíme k mým rodičům na
vesnici o každém volném víkendu a tím kompenzujeme sídlištní typ bydlení.
- Chybí vám něco konkrétního na sídlišti Černý Most?
Myslím, že kromě přírody mne snad ani nic konkrétního nenapadá. Co se týče
obchodů, to je bez problémů. A zdravotní péče je dobrá a dostupná. Kluci to
do školy mají jen tři sta metrů.
- Mnohé maminky na mateřské dovolené si stěžují,
že nic nestíhají a jak děti zlobí. Vy jste mateřskou dovolenou využila k vlastní
seberealizaci. Jak jste to všechno zvládla?
Na mateřské dovolené jsem byla nepřetržitě od konce roku devadesát. V roce
devadesát čtyři se narodil druhý syn. Celou tu dobu jsem byla doma a starala
se o děti. Vařila jsem a uklízela, což je samozřejmě úděl mnoha žen. Ale v
tom jsem nenacházela pocit seberealizace. Připadala jsem si, určitě ne zbytečná,
ale potřebovala jsem udělat něco, co by mě vnitřně uspokojovalo a naplnilo.
Když jsem začala psát, děti byly už malinko větší a čas ke psaní se dal nějak
najít a vyšetřit. Psávala jsem po večerech a ta úplně první kniha mně trvala
přes půl roku. Psala jsem ji po kousíčkách, jak to jen šlo.
- Co je hlavním impulsem u všech vašich knih? V
knihách se dá nalézt mnoho krásných myšlenek a moudra. Mají i vaše knihy skryté
výchovné poslání pro čtenáře?
To je velmi těžké určit, neboť bych nerada moralizovala
a někoho naváděla k něčemu. Myslím si, že ty knihy jsou napsány tak, že se
v nich zcela jistě najde zmiňované výchovné poslání, a skoro všechny končí
optimistickým výhledem do budoucnosti. U knih pro mladé je nutné najít nějaké
východisko, dobrý konec, který by tolik nebolel. V dnešní době je nutné, aby
se člověk hned tak rychle nevzdával.
Děkuji za rozhovor.
Renáta Čacká
Z bibliografie autorky:
- Jak rozkvétá Sněženka, Víkend 1998
- Medová holka, Víkend 1999
- Klíč od ráje, Erika 1999
- Láska na prodej, Erika 1999
- Když Sněženka uvadá, Erika 1999
- Štěstí na dosah, Erika 1999
- Odpusť, tati! Erika 2000
- Srdce a růže, Erika 2000
- Sněhobílá Kráska, Erika 2001
- Princezna od koní, Erika 2001
- Na křídlech motýlů, Erika 2001
- Philadelphia po česku aneb pod hrozbou AIDS, Erika 2001
- Dubánek a Bukvička, Erika 2001