Chtěla bych se podělit o svůj krásný zážitek z akce, která se koná vždy v polovině června na hřišti u restaurace Šuplík, pro nás starší je to bývalá sokolovna.

Je to moje citová záležitost, proto začnu zeširoka. Měla jsem dva syny, můj prvorozený Petr Mašek nás opustil v prosinci 2010, dostala ho zlá, zákeřná nemoc, bylo mu 39. Věřte, že není nic horšího, než pochovat své dítě, ať je to v jakémkoliv věku. Ale je milé, když si můžete jeho památku připomenout i jinak, než s bolestí.

Můj mladší syn Pavel hned po půl roce zorganizoval turnaj v malém fotbalu, jako vzpomínku na bratra, protože fotbal hráli oba už od dětství, v dospělejším věku Hanspaulskou ligu, kterou ostatně hrají dodnes a to i včetně Petrova syna Vítka, kterému je 23 a má už svého syna.

Stala se z toho tradice, letos už po osmé… Zatím co první roky se scházeli více méně jen ti, co Petra znali, postupně přibývala další mužstva, letos dokonce i mimopražský tým z obce Drevníky u Dobříše.

Letos se sešlo šest týmů po šesti hráčích, odehráli 16 zápasů během cca sedmi hodin. K vyhlášení výsledků došlo kolem půl páté, byla předána trofej Nejlepšího střelce, Nejlepšího brankáře a cenu dostala první tři mužstva, jako vítěz místní, hrající za Šuplík. Ač pořadí není v tomto případě nijak důležité, ti kluci a chlapi (někteří již trošku starožitní, hrají i dědečkové!), to prožívali jako by hráli na MS.

A já? Prožívám své štěstí, když předávám ceny, když slyším chválu synovi, který to skvěle organizuje a poslouchám, jak se všichni těší na příští ročník. A jak ti, co Petra (zvaného Mamut) znali, na něj vzpomínají.

Stejně jako oni, se těším na další ročníky a zvu všechny, kteří by při příjemném posezení ve stínu a třeba u piva nebo smažáku s hranolkama, chtěli fandit.

Ivana Flégrová (kdysi Mašková)