Josef Stránský patřil k pilotům, jejichž životní cesta se po okupaci změnila v téměř nepřetržitý přesun mezi státy. Narodil se v Borové na Havlíčkobrodsku a už před válkou sloužil u československého letectva.
Po březnu 1939 odešel přes Polsko do Francie a poté k RAF, kde byl nejprve zařazen k 24. spojovací peruti, aby dokončil pilotní výcvik. V březnu 1941 přešel k 311. československé bombardovací peruti a na Wellingtonech absolvoval 34 nočních náletů na německá města. Při startu v červenci 1941 přežil explozi vlastního letounu, o rok později byl jeho stroj těžce zasažen flakem při „tisícovém“ náletu na Brémy, přesto dokázal bezpečně přistát. Po přeřazení ke Coastal Command odlétal 25 protiponorkových hlídek nad Biskajským zálivem. V červenci 1942 jako první z československých letců prokazatelně poškodil německou ponorku, za což obdržel britský Distinguished Flying Cross.
Po přeškolení na rychlé dvoumotorové Mosquity byl v březnu 1944 zařazen k britské 21. peruti jako velitel A-letky. S navigátorem Františkem Boudou podnikl jedenáct útočných letů během příprav invaze. Z poslední akce nad Normandií v noci na 21. června 1944 se nevrátili, oba byli později nalezeni v troskách letounu. Stránský byl vyznamenán řadou medailí a po válce povýšen na plukovníka in memoriam.
