Pplk. in mem. Jaroslav Mareš

Jaroslav Mareš nebyl stíhací ani bombardovací pilot, představuje tak méně známý příběh československých letců RAF. Původně se vyučil leteckým mechanikem a postupně se vypracoval na radiotelegrafistu a navigátora. Po odchodu do zahraničí se stal příslušníkem RAF, kde sloužil u 11. operačně výcvikové jednotky, jež cvičila posádky dvoumotorových bombardérů. Radiotelegrafisté měli zásadní úkol – udržovat spojení, navigovat posádku a v krizových situacích napomáhat přežití.

V roce 1943 přešel Mareš do utajované 11. Radar School, odkud byl vyslán do zámoří. Vybraná skupina čs. letců odplula do New Yorku. V New Yorku tehdy pobýval i prezident Edvard Beneš, kterému byli představeni na recepci v hotelu Waldorf Astoria. Z New Yorku odjeli vlakem a později lodí na Bahamské ostrovy. Tam se formovaly a procházely výcvikem nesecvičené osádky, jak to vyžadovala jejich budoucí činnost u Coastal Command. Bohužel při jednom cvičném letu došlo k tragédii: stroj havaroval krátce po startu u ostrova Nassau na Bahamách, celá posádka zahynula.

Osud Jaroslava Mareše připomíná, že válka nebyla jen příběhem slavných es, ale také tisíců odborníků v podpůrných rolích, jejichž práce byla klíčová. Radiotelegrafisté byli nepostradatelní a často nesli stejné riziko jako piloti. Mareš zaplatil životem za službu, která byla méně viditelná, ale neméně hrdinská.