Genmjr. i.m. OTTO SMIK, DFC

Otto Smik byl jedním z nejmladších československých stíhačů v RAF. Narodil se v Gruzii, ale jeho otec pocházel se Slovenska. Do Československa se rodina vrátila v roce 1934. Už před válkou se Smik zajímal o letectví, ale jeho skutečný výcvik začal až v zahraničí. Po útěku přes Blízký východ se dostal do Francie a později do Británie, část pilotního výcviku absolvovali v Kanadě.

Smik byl typem rychle zrajícího pilota. Instruktoři o něm psali, že má instinkt pro manévr a současně se velmi rychle učí taktiku. Po zařazení k 312. a později 310. československé stíhací peruti se okamžitě projevil jako pilot schopný přesných zásahů při doprovodech bombardérů i při hlídkách nad kanálem. Jeho operační kariéra byla mimořádně krátká, ale intenzivní. Do konce roku 1944 měl na kontě přes deset potvrzených sestřelů a několik poškození nepřátelských strojů, což jsou výkony, kterých dosahovali spíše veteráni s mnoha stovkami letových hodin. Přes rychle rostoucí reputaci se Smik nevnímal jako „hvězda“. Byl známý tím, že po letu dokázal bez emocí popsat vlastní chyby a velmi detailně analyzovat průběh boje.

Koncem roku 1944 se jeho peruť účastnila řady nízkých útoků proti pozemním cílům na území okupované Evropy, což patřilo k nejrizikovějším úkolům stíhačů. Právě při jednom z těchto návratů, 28. listopadu 1944, jeho Spitfire havaroval u nádraží ve Zwolle v Nizozemsku. Smik získal pět válečných křížů a několik dalších vyznamenání československých, britských i francouzských. Zůstal symbolem talentovaného letce, jehož kariéra byla mimořádně krátká, ale naplněná intenzivním nasazením.