Genmjr. v.v. JAN ROMAN IRVING

Jan Roman Irving, rodným příjmením Ircing, se během druhé světové války vyznamenal jako instruktor a pilot dálkových bombardérů. Jeho letecká kariéra začala už ve 30. letech, kdy pilotoval pozorovací dvouplošníky v Praze-Kbelích.

Po okupaci Československa v roce 1939 se rozhodl odejít do zahraničí a zapojit se do boje proti nacismu nejdříve ve Francii. Odtud dva bombardovací letouny s československými osádkami odlétaly v červnu 1940 směrem k Anglii, jeden pilotoval Irving, bez řádné předletové přípravy a za nepříznivého počasí. Tehdy se poprvé významněji zapsal do historie československého letectva, se svým letounem totiž nepřistál v Anglii, ale v Jugoslávii. Byl i se svou posádkou považován za nezvěstného, in memoriam mu byla dokonce udělena medaile za chrabrost.

Do Velké Británie se dostal až v roce 1941, přidal se k 311. československé bombardovací peruti. V rámci Coastal Command létal na těžkých bombardérech Liberator, které byly nasazovány především k hlídkám a útokům proti německým ponorkám a lodím v Atlantiku. Irving se jako palubní mechanik a později palubní inženýr účastnil více než stovky operačních letů a nalétal přes 1125 hodin. Když se to sečte, byl by ve vzduchu nepřetržitě téměř 47 dní. Několikrát spatřil německé ponorky, žádný potvrzený zásah mu však nebyl oficiálně přiznán. Přestože Irving o svém válečném působení téměř nemluvil, jeho jméno je uvedeno na pomníku v britském Northoltu mezi elitou 311. perutě.

Po válce se Irving vrátil do vlasti a nastoupil k civilnímu letectvu. Krátce pracoval pro Československé aerolinie, po roce 1948, kdy se politické poměry dramaticky změnily, byl jako většina západních letců z armády i civilní sféry vytlačen. Částečně byl rehabilitován v 60. letech, úplné rehabilitace se dočkal v roce 1991, zemřel v roce 1997.