Příspěvková organizace Praha 14 kulturní před časem převzala značný podíl kulturní aktivity v městské části. Na to, co nového se v této oblasti podařilo, a hlavně na novinky pro nastávající rok jsme se zeptali programové ředitelky Prahy 14 kulturní Michaely Hečkové.

Jak se změnil se vstupem Prahy 14 kulturní přístup ke kultuře v městské části?

Praha 14 právě zažila něco jako modelový rok kultury. Příspěvková organizace Praha 14 kulturní zde fungovala samozřejmě již dříve, byť pod svérázným názvem KVIZ, nový je ale celý úhel pohledu. Dříve, to znamená před příchodem současného ředitele Davida Kašpara, se veškerý kulturní program odehrával, za zavřenými dveřmi Kulturního domu v Kyjích, který má ovšem vzhledem k dispozicím Prahy 14 značně nevýhodnou polohu, a pravděpodobnost, že jej navštíví třeba někdo z Černého Mostu, se mnohdy blíží nule. To není špatně, je to výchozí podmínka.

A my jsme se jí přizpůsobili. Praha 14 prochází několika dobře nastartovanými dlouhodobými změnami.

Má vytvořenou Strategii pro kulturu, umění, sport a volný čas, připravuje celkovou strategii, má vedení, které chápe, jak důležité je povzbuzovat aktivitu svých obyvatel. Změna, která nastala, se dá shrnout jednoduše, otevřeli jsme dveře, vykročili za hranice kulturního domu, vyrazili do veřejného prostoru, pochopili, že specifikum městské části je v dílčích lokalitách, a začali se ptát lidí na Praze 14 nejen na to, co jim z kulturní nabídky chybí, ale i na to, co by sami třeba dělat dokázali. Praha 14 kulturní by neměla mít monopol na kulturu. Spolupracujeme s neziskovkami, aktivními jedinci a místními komunitami. Jsme zkrátka takový kulturní servis a inkubátor na nové projekty.

Co nového se stalo v roce 2013?

Zásadní byla cesta do veřejného prostoru a konkrétních lokalit Prahy 14. Pod taktovkou produkčního Vojty Havlovce vznikla série menších sportovních akcí v jednotlivých čtvrtích, jako je Lehovec sportuje, sportovní Den s Palestrou v Hostavicích nebo městská hra Urban Game v Hloubětíně, které si své pevné místo najdou i v programu následujícího roku, podnikli jsme adrenalinový sport jménem festival Street for Art na zanedbaném místě u metra Černý Most a vyladili program KD Kyje tak, že se zaměřil na své bezprostřední okolí – přibyly tak víkendové tvůrčí dílny a chystáme i další komunitní aktivity. Důležitým doplněním kulturní infrastruktury, a to je určitě něco, o co dlouhodobě usilujeme, se stalo otevření lokálního kreativního, komunitního a volnočasového centra Plechárna v objektu bývalé autodílny. Hodí se říct, že zmíněné se odehrálo za téměř stejný rozpočet jako program jediného kulturního domů před naším příchodem na Prahu 14. Potvrzuje se tak, že potenciál je spíše v lidech než ve zdrojích, které se dají lehce vyčerpat.

Jaké jsou plány do nového roku a jak hodnotíte spolupráci s radnicí na realizaci těchto plánů?

Plánování je jenom jedna strana úspěchu. Aby se jakýkoliv plán a naplnění potřeb dané lokality staly realitou, je potřeba mít především vůli, ochotu naslouchat, odvahu a zároveň odhodit strach z neúspěchu. Něco takového se stalo na Praze 14, kde vedení radnice podobně jako my vnímá kulturu jako jeden ze základních nástrojů rozvoje lokality. Biorytmus úřadu a kulturní produkce je přirozeně jiný, a to kdekoliv – v Praze stejně jako v Berlíně. Podstatné je připustit si, že se tahle časová pásma mohou protnout a vzájemně se doplňovat. Městská část by měla být spíše servisní organizací a rámec pro jiné subjekty a své aktivní obyvatele, nastavuje vizi a strategii, kterou ovšem v ideálním stavu věci naplňují všichni – jak ti na úřadě, tak kulturní organizátoři neziskového sektoru, kteří mají prostor a podporu, obyvatelé, kteří jsou vtaženi do procesu příprav projektů, developer, který může jednat s radnicí dříve, než začne stavět, a tak dále. Tahle synergie na Praze 14 funguje. Proto jsme rádi, že se pouštíme do něčeho tak specifického, jako jsou oslavy narozenin městské části.

Na co se tedy konkrétně budou moci obyvatelé prahy 14 během dvacetiletého výročí městské části těšit?

Oslavy budou sérií celoročních programů. Plánujeme 8 projektů v každé ze čtvrtí Prahy 14, do kterých bychom rádi zapojili místní komunity – jedná se tak o sousedské slavnosti v Hostavicích, participativní zapojení dětí do utváření dětského hřiště a dětských aktivit na Hutích, drobnou revitalizaci veřejného prostranství na Lehovci, spolupráci s cizinci na Černém Mostě, umělecký projekt zaměřený na zachycení identity starého Hloubětína a další. Doprovodným programem pak bude urbanistická výstava mapující historii, potenciál a vize Černého Mostu, výstava zaměřená na historii Prahy 14 nebo výstava o černém humoru a koncert skupiny Tap Tap ve spolupráci s klienty Jedličkova ústavu bydlícími na území Prahy 14. Vyvrcholením celých oslav bude prezentace zmíněných komunitních projektů během festivalu Street for Art od 18. do 25. září v Centrálním parku a především slavnostní koncert Pražské komorní filharmonie, která přímo uprostřed sídliště zahraje Dvořákovu Symfonii číslo 8 pod vedením dirigenta Jakuba Hrůši. To vše si žádá určité produkční a organizační požadavky, v současné době tak jednáme s potenciálními partnery a sponzory dílčích akcí.

To zní zajímavě. Jak plánujete do oslav narozenin městské části zapojit školy?

Školy bychom rádi zapojili na několika úrovních. Jednak je pro ně připraven projekt Praha 14 bubnuje zaměřený na drumcircle, tedy společné bubnování, který vyvrcholí závěrečným kolektivním vystoupením na Plechárně, jednak olympiáda pro žáky základních a středních škol na Praze 14 a komiksový výtvarný salon, na němž spolupracujeme s městskou knihovnou a jehož výsledkem bude velká komiksová výstava zaměřená na to, jak děti na Praze 14 vnímají svůj domov.

Mimochodem, představme trochu i vaši práci. Jak jste se dostala ke své profesi? co vlastně vaše práce obnáší?

Začínala jsem novinařinou. Pár let jsem se věnovala kulturní publicistice, ale pak jsem, nic ve zlém, přešla z poněkud pasivní do aktivnější role organizátora. Měla jsem obrovské štěstí na projekty a kolegy. Pracovala jsem na kandidatuře Ostravy na titul Evropské hlavní město kultury 2015, později jako PR manažer na několika filmových a literárních festivalech nebo v artovém kině. Když jsem se po škole stěhovala do Prahy, došlo mi, že bych se znovu ráda naučila něco nového a že bych to ráda odkoukala od projektů, které pro mě byly zřejmě největší dosavadní profesní inspirací – a to bylo Kulturní centrum Zahrada a festival Street for Art, které tehdy vedl právě David Kašpar a Jiří Sulženko (pozn. dnešní ředitel Plzně 2015). Před Prahou 14 jsem se pohybovala po jiných perifernějších částech Prahy – na Praze 8 provozuji galerii současného umění Prádelnu Bohnice v areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice, na Jižním Městě jsem se věnovala komunitním projektům pro Galerii Chodovská tvrz.

Práce programového ředitele pro Prahu 14 kulturní je určitě jiná než klasická dramaturgie. Spíše jde o jakousi koordinaci aktivit, protínání popsaných problémů ve veřejném prostoru i jinde s možným tvůrčím řešením, hledání a zapojování aktivních místních. Takže něco mezi hledačem talentů, kulturní terapií a produkováním vlastních komunitních, kulturních, sportovních, volnočasových a uměleckých projektů se sociálním přesahem. Naše pozornost se pak hodně zaměřuje také na vizuální identitu sídlišť. Připravujeme tak třeba tvůrčí stezku kolem sídlištních průduchů na Černém Mostě.

O plechárně se napsalo hodně. Jsou stávající aktivity konečné, nebo má prostor další potenciál rozvíjet se dál?

Plechárna se veřejnosti otevřela v září. Během první fáze jsme rozjeli program volnočasové haly – po novém roce bude pokračovat skateboardingová škola a školka, výuka skateboardingu pro nedaleké základní školy, parkourové tréninky, využívání haly pro další volnočasové aktivity, jako je badminton, stolní fotbálek, tréninky boxu. Kolem Plechárny a zdejšího skateparku vznikla silná komunita koloběžkářů a skejťáků. V druhé fázi se teď snažíme centrum otevřít dalším komunitám a cílovým skupinám – což nejde jinak než přes přívětivý program. Od jara pak plánujeme cvičení pro všechny generace ve spolupráci s Bootcamp, otevírat budeme také kavárnu navázanou na verandu s posezením. Pravidelnou součástí zimního program se staly tematické běžecké závody kolem Plechárny. Horní patro žije životem hudebních zkušeben, které od ledna doplní celopražský projekt Studentské akademie, v menší klubovně pak budou pokračovat kurzy češtiny pro cizince a lekce angličtiny. Novinkou budou sobotní tvořivá odpoledne a sobota věnovaná rodinám s dětmi – od února se tak hala Plechárny v sobotu od 13.00 do 16.00 hodin promění pravidelně na kreativní zónu pro děti, během které nebude chybět ani pravidelná sobotní pohádka. Plechárna je taky zázemím a tvůrčím inkubátorem pro začínající projekty, ať už místní kapely nebo akce, s jejichž pořádáním potřebují méně zkušení organizátoři pomoci. Zásadní pro příští rok bude řekněme pět pomyslných os – vytvoření komunitní zahrady, příprava tvorby volnočasových sportovních ploch v okolí Plechárny, pokračování v pravidelném programu haly, sociální projekty a spolupráce se Sociálním podnikem Prahy 14 a příprava komunitních projektů. Jedním z nich bude třeba novocirkusové představení s místními koloběžkáři a skejťáky ve skateparku. Nad nepořádkem ve skateparku, hlukem a určitou přirozenou divokostí místa nezavíráme oči, naopak – snažíme se energii vloženou do pálení košů jen nasměrovat jinam. Praha 14 má obrovský potenciál, kdyby byla městem, mohla by se za pár let přihlásit do soutěže o titul Evropské hlavní město kultury. Takhle se určitě může stát městskou částí kultury.