Plk. Václav Vlček

Po pilotu Václavu Vlčkovi není pojmenována ulice, ale náměstí, na kterém najdete Galerii 14. I když byl Václav Vlček pilot, byl o generaci starší a sám do RAF nikdy nevstoupil. Nicméně napomohl tomu, že mladší piloti ano. Vlček patřil k výrazným osobnostem první generace československých letců, během první světové války sloužil u balonového oddílu, s nímž prošel několik front.

Vlčkova kariéra byla plná dramatických okamžiků. V roce 1920 musel přistát na maďarském území, kde byl odsouzen k smrti. Propuštěn byl až po více než roce. V letech 1925–1927 absolvoval speciální výcvik ve Francii a jako instruktor vedl československé letce. Získal uznání i za sportovní úspěchy — dvakrát překonal světový rekord ve vytrvalostním letu na uzavřeném okruhu. Ve třicátých letech byl jmenován velitelem první perutě a předsedou Svazu letců. Prezidentu Benešovi přednesl manifest „slib letců národu“ jako výzvu k posílení obrany státu. Za druhé světové války pomáhal organizovat odchod letců do zahraničí a zapojil se i do odboje. Během pražského povstání v roce 1945 vedl skupinu vlastenců při osvobozování továrny Walter Jinonice, kde utrpěl vážné zranění oka. Tím skončila jeho kariéra pilota.

Po válce pokračoval ve službě, ale po únoru 1948 čelil perzekuci ze strany komunistického režimu. Byl zatčen, ve vykonstruovaném procesu odsouzen za velezradu a degradován; dlouhá léta pracoval mimo armádu jako dělník. Zemřel v Praze ve věku 79 let.