Život na Praze 14

SPORT

Cyklování v Praze 14: zablácené cesty mizí, ale cykloráj je daleko

Patříte také mezi prvoobyvatele některé z našich čtvrtí? Určitě si vybavíte skákání přes zablácené panelové cesty postupně nahrazené asfaltem, vzpomenete si, jak se jednoho rána z vyšlapané zkratky stala polooficiální odpadem zpevněná cesta a časem dokonce běžný chodník. jistě bych nedala dohromady rok, kdy se něco takového přihodilo na našem sídlišti, zato mám hluboce vrytou jinou vzpomínku – chvíli, kdy se mi od obchodu poprvé vypařilo kolo – kolo, nejsnazší únik z betonových stěn do polí a nedalekých lesů.

Jen hrubě dovedu datovat své první výlety na polodospělém kole přes panelovou cestu do Dolních Počernic, blátem obalené ráfky a prozkoumávání chodníkových tras. Vím ale dost přesně, kdy jsem se do sedla vrátila po několikaleté pauze. Stalo se to na jaře 2011. Rovnou jsem své, původně víkendové, výlety obohatila o dojíždění do práce. Otevřelo se mi tak nejen větší spektrum cest, ale také se mi zostřil pohled na kvalitu cyklotras. První pokusy dostat se do bodu B po žlutě značené cyklotrase končily neslavně, většinou jsem to vzala po starých známých chodnících.

Postupně mě však kolemjedoucí inspirovali k novým směrům a častou odměnou mi byla šikovná cyklozkratka. Zkuste si na jaře za slunného rána vyrazit na kole do práce nebo do školy. Můžu vám slíbit, že dorazíte rozesmátí. A chytne-li vás to, zjistíte, že jakmile se nevydáváte na kole jen na víkendový výlet, ale tlačí vás do zad termín porady, kolo začnete vnímat jako automobil nebo prostředek MHD – chcete jet svižně, po pohodlných a nepřecpaných komunikacích. Ač za ty roky vidím na Čtrnáctce slušné pokroky, stále počet a kvalita cyklostezek stačí jen na občasné úniky do přírody. Máme-li se srovnávat s cyklistickými velmocemi, pak náš čeká ještě hodně kilometrů improvizace. Doporučuji dupnout do pedálů kdekoli na západ od našich hranic – i stoupání do kopce jako by tam nemělo takový úhel. Vážně!

Stejně jako z prvního odcizeného kola i z denního dojíždění jsem se poučila. Už neváhám občas vyjet ze zavedené stopy. A nelíbí-li se mi díra na mé pravidelné trase, chybějící nájezd k oficiální cyklostezce nebo zablácená panelová cesta, ozvu se. Kdyby mi díra prorazila pneumatiku u auta, také bych vyndala telefon, defekt i místo nafotila a jala se bránit. Je kolo v něčem jiné? Za občanskou iniciativu „14. kolo – cyklisté sobě“

 

Barbora Machková

Napsat komentář