Genmjr. i.m. JOSEF OCELKA, DFC

„Nepatřil k důstojníkům, kteří se oddělovali od mužstva. Někdy jsme mu říkali Vocelovej. Měl okolo metru devadesát, široká ramena a energickou bradu. Byl snědý, černovlasý. Kdyby měli Hanáci krále, jinak bych si ho nepředstavoval. V mých očích je dodnes nepřekonatelným bohatýrem.“ *

* Jánský, F.: c. d. s. 44.

Třetí československý velitel bombardovací °Třistajedenáctky° patřil k největším postavám československého letectva ve 2. světové války doslova i obrazně. Tento téměř dvoumetrový širokoplecý Hanák byl skvělým vojákem a velitelem, jichž nemá žádná armáda nikdy dost. Při jednom sportovním klání s Brity v hodu granátem házel jako velitel první a první i zůstal. Hodil nejdál. Byl-li v plánu těžký nálet, byl první na startu. Když měl někdo o svém letounu nějaké pochybnosti, startoval s ním. Ze všech příslušníků 311. perutě nalétal nejvíce operačních hodin – 224,30 – tedy hodně přes normu; vykonal 45 bombardovacích náletů * a zcela poprávu se stal prvním československým bombardovacím letcem, kterému Britové udělili Záslužný letecký kříž (DFC). Dokázal se postavit za každý rozumný požadavek svých vojáků, při veškeré tíži povinností, které mu funkce přinášela, si dokázal najít čas na návštěvu vojáka v nemocnici, nebo, aby zašel za mužstvem na ubikaci na kus řeči. Se svou jednotkou žil přímo na letišti a byl jeho spiritus movens.

* Byl to nejvyšší počet operačních hodin, který v rámci 311. peruti v rámci Bomber Command nalétal československý letec. Není však pravda, že Josef Ocelka „ze všech letců u bombardovacího letectva odlétal také nejvíce operačních hodin,“ jak píší dodnes někteří publicisté (např. Pajer, M.: Křídla míří na Německo. strana 260). Ve skutečnosti nejvíce jich u bombardovacího letectva odlétal prakticky zcela neznámý navigátor Sgt (později F/Lt) Jan R. Alexander, rodák z Teplic, kde se 6. června 1922 narodil. Během dvou operačních turnusů, které odlétal výhradně u britských perutí, provedl plných 70 nočních náletů v celkovém čase 381,50 operačních hodin, což mezi československými bombardovacími letci zůstává bezkonkurenčním výkonem. Postupně získal Záslužnou leteckou medaili (DFM) a Záslužný letecký kříž (DFC). Skutečnost, že sloužil výhradně u britských jednotek, je snad důvodem pro to, že je zcela neznámý i historikům, neřku-li publicistům. Svou bojovou činnost zahájil v květnu 1943. Postupně sloužil u 83. peruti, která na Lancasterech Mk.I a Mk.III operovala v rámci 8. (Pathfinder) skupiny Bomber Command, v červenci 1943 přešel ke 139. (°Jamaica°) peruti, která ve výzbroji měla dvoumístná Mosquita verzí B.Mk.IV a později B.Mk.IX a B.Mk.20. Blíže k jeho osudům v některém z příštích svazků. Rajlich, J. – Sehnal, J.: Nejen u Třistajedenáctky. In. Historie a plastikové modelářství č. 1/1994. s. 19-23.

Josef Ocelka pocházel z Lipníku nad Bečvou-Nového Dvoru, kde se 12. března 1909 narodil a kde se o čtyři roky narodil i jeho bratr Antonín Ocelka, jenž také později sloužil v RAF. *

* W/O Antonín Ocelka sloužil u 312. stíhací peruti a 18. září 1944 při podpoře operace Market-Garden v Nizozemí byl sestřelen, zraněn a zajat. Podobně jako jeho bratr, tak i on zahynul smrtí letce. Stalo se tak 1. července 1949 při havárii dvoumotorového letounu Aero C-3B (Siebel Si 204D) poblíž…

Po maturitě na státní reálce (1928) předstoupil dobrovolně před odvodní komisi, aby svou budoucí oslnivou dráhu podplukovníka britského letectva zahájil jako pěšák. Prezenční službu prodělal ve Škole pro důstojníky pěšího vojska v záloze v Opavě a základní výcvik absolvoval u zdejší 5. roty Pěšího pluku 8 Slezského. Dosáhl zde hodnosti desátníka aspiranta. Jako svou budocnost si zvolil dráhu vojáka z povolání. Byl přijat a v letech 1929-1931 studoval na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Ještě v průběhu studia byl povýšen na podporučíka a vyřazen byl v červenci 1931 jako poručík pěchoty. Jeho další cesta pak vedla do Ružomberoku, kde se ujal velení nad četou u Horského praporu 5. Po dvou letech, v září 1933 byl přemístěn k Horskému pěšímu pluku 2, kde postupně velel nejprve četě a potom rotě. Po dvou letech byl v říjnu 1935 povýšen na nadporučíka.

Vynikal ve sportu, v roce 1934 absolvoval armádní lyžařský kurs a o dva roky později také armádní horolezecký kurs; obojí ve Vysokých Tatrách. Dále si zvyšoval svou vojenskou kvalifikaci. V československé armádě tehdy existovala také kategorie letounových pozorovatelů zbraní. Patřili k ní důstojníci pěchoty, jezdectva, dělostřelectva či generálního štábu, kteří byli vysíláni k letectvu, aby získali zkušenost ze spolupráce s ním. Od listopadu 1934 do září 1935 kurs letounových pozorovatelů zbraní prodělával i Ocelka, a to u Leteckého pluku 1 T. G. Masaryka v Chebu. Letectvo si zamiloval natolik, že se rozhodl vstoupit do jeho řad. Letecká zbraň tak v něm – oficiálně v lednu 1937 – získala jednoho z nejlepších a nejperspektivnějších důstojníků.

U příležitosti jeho odchodu k letectvu mu velitel 1. horské brigády brig. gen. Bohuslav Kálal v Ružomberku 12. února 1937 vyslovil pochvalné uznání, v němž se pravilo, že „… npor. pěch Josef Ocelka… během své pětileté služby u Horského pěšího pluku 2 vykonával svoji službu vždy svědomitě. Výkonem své služby byl vzorem důstojníka a zároveň vždy upřímným kamarádem.“ *

* VHA, fond kvalifikačních listin – J. Ocelka.

V řadách letectva byl nejprve zařazen jako nižší důstojník u 4. pozorovací letky Leteckého pluku 1 T. G. Masaryka, v září 1937 pak přešel do Brna k Leteckému pluku 5, který měl bombardovací charakter. Od listopadu 1937 zastával funkci pobočníka velitele II/5 peruti a od února 1938 velel také četě plukovní poddůstojnické školy. Především však létal a dále si zvyšoval leteckou kvalifikaci. Již v červenci 1937 u 61. dálkozvědné letky Leteckého pluku 1 T. G. Masaryka úspěšně absolvoval kurs létání v noci a podle přístrojů pro pozorovatele

V dobách mnichovské krize, kdy sloužil u 83. těžké bombardovací letky, vyzbrojené dvoumotorovými Blochy MB-200, zastával funkci pobočníka II/5 peruti, pplk. gšt. Josefa Hanuše, jehož hodnocení z 30. září 1938 nebylo nelichotivé: „npor. let. Josef Ocelka… Velmi rád létá, nebojácný. Výkonné službě dává přednost před kancelářskou prací, výtečný denní i noční pozorovatel.“ *

* VHA, fond kvalifikačních listin – J. Ocelka.

V lednu 1939 ukončil tříměsíční základní a bojový výcvik pilota vícemístných letounů. Absolvoval jej u cvičné letky Leteckého pluku 5 v Brně s hodnocením „výtečný“. Za dva měsíce přestalo Československo existovat.

Do zahraničního odboje odešel 1. července 1939 a o čtyři dny později se hlásil na dosud stále existujícím československém konzulátě v Krakově, kolem něhož se soustřeďovali uprchlíci a dobrovolníci pro vznikající zahraniční odboj. S podepsaným závazkem na pětiletou službu v Cizinecké legii připlul 2. srpna 1939 do francouzského přístavu Boulogne a až do vypuknutí války setrvával společně s řadou dalších československých leteckých důstojníků v kasárnách v Nanterre.

Od října 1939 se školil v Toursu, v prosinci absolvoval ostré střelby v Cazaux, pak se od ledna 1940 přeškoloval na stíhače v Chartres, ale již v dubnu byl přeložen na výcvik pilota bitevních letounů do Chateauroux. Prvního května byl povýšen na kapitána, ale k bojové jednotce se již nedostal. Poté, co Francie požádala o sdělení podmínek příměří evakuoval 19. června 1940 na lodi z přístavu Bordeaux.

Krátce poté, co 23. června 1940 dorazil do jihoanglického Falmouthu, byl přijat do RAF v nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Officer a koncem následujícího měsíce patřil k zakládajícímu kádru 311. československé bombardovací perutě. V rámci systemizovaných funkcí byl povýšen do hodnosti Flight Lieutenant a zahájil intenzívní výcvik, aby jednotka mohla co nejdříve zasáhnout do bojů. Pilotoval jeden z prvních tří jejích Wellingtonů při historickém náletu na bruselské nádraží v noci 10. září 1940, kdy °Třistajedenáctka° poprvé udeřila na území ovládané nepřítelem.

Jeho věhlas se velmi rychle šířil i mimo peruť, takže již v lednu 1941 byl povýšen na Squadron Leadera a ujal se velení nad B letkou. Velmi rychle si osvojil a dále zdokonaloval osobitou metodu, jak nebýt zasažen flakem. Tuto metodu jej učil bývalý operační důstojník 311. perutě, slavný S/L Percy Ch. Pickard, DSO, DFC, jenž vždy letěl do místa, kde protiletadlový granát právě vybuchl, neboť věřil, že do stejných míst Němci nebudou střílet dvakrát za sebou. To byla ovšem hra, z níž byl neměla radost žádná pojišťovací společnost na světě. Skutečnost, že Josef Ocelka nebyl nikdy sestřelen, mu však dávala za pravdu. Jeho snaha o zasažení cíle za každou cenu doznala téměř fanatických rozměrů a slabším povahám naháněla hrůzu. V neprudší palbě nalétával na cíl i čtyřikrát, aby umožnil navigátorovi přesně shodit náklad a nejednou ho od splnění úkolu neodradila ani porucha letounu, která při letu nad nepřátelským územím mohla mít fatální důsledky. Částečně o tom vypovídá i citace k udělení Záslužného leteckého kříže (DFC), který obdržel jako vůbec první československý bombardovací letec:

„V noci z 27. na 28. březen 1941, krátce po startu k operačnímu letu, hlásil radiootelegrafista letounu Wellington T2971 S/Ldr Ocelkovi, že je poroucháno dynamo, které současně způsobilo poruchu radiopřístrojů a mohlo být i příčinou poruchy celého elektrického zařízení letounu. Přesto, že se tento důstojník mohl pro hrozící nebezpečí okamžitě vrátit, rozhodl se pokračovat v operačním letu. Našel a úspěšně bombardoval cíl. Bez pomoci radiopřístrojů se letoun vrátil do Anglie a přestože neměl spojení s mateřskou základnou, přistál úspěšně na letišti Bircham Newton, vzdáleném asi o 30 mil dál.

Za dobu, po kterou je tento důstojník v této zemi, se zúčastnil 22 operačních letů v čase 96 operačních hodin a mimo jeden bojový let, ze kterého se musel vrátit pro poruchu motoru, splnil vždy svůj úkol úspěšně. Vždy prokazoval mužnou odvahu a oddanost službě a je vzorným příkladem létajícímu personálu své letky. Z 22 operačních letů jich provedl 13 přímo nad Německem, a to za plného vědomí zvláštních a vážných důsledků, které mu jako československému občanovi i jeho příbuzným, hrozí v případě nouzového přistání v Německu.“ *

* PRO, AIR 2/9535. Návrh citace k udělení DFC z 31. března 1941. Návrh podal velitel 311. perutě W/Cdr Josef Schejbal.

Kromě DFC jej odměnila pochopitelně i československá exilová vláda, a to čtyřikrát udělením Československého válečného kříže, dále Československou medailí Za chrabrost, in memoriam též Československou medailí Za zásluhy I. st., Pamětní medailí Československé zahraniční armády (se štítky F a VB), k nimž pak přibyly i britská Air Crew Europe Star a War Medal.

Osobní vlastnosti, odborná zdatnost a velitelské schopnosti pak vedly k tomu, že již týden po dekoraci DFC, konkrétně 3. července 1941 byl jmenován novým, již třetím československým velitelem 311. československé bombardovací peruti a v polovině srpna byl konečně povýšen na Wing Commandera. Velení převzal po W/C Josefu Schejbalovi, jenž odcházel na Inspektorát československého letectva.

„Ocelka s Schejbal byly dva naprosto odlišné typy,“ vzpomínal pamětník. „Zatímco Ocelka byl bodrý Hanák a rozuměl vtipu, Schejbal byl spíš diplomat. V době svého velení věděl vždycky přesně o všem, co se u perutě dělo. Veškeré problémy se vždy vyřešily, aniž by to někoho nadzvedlo. Oproti tomu Ocelka vedl lidi vlastním příkladem. Širokoramenný, šest stop vysoký, nosil teď pravý knír RAF, padnoucí k jeho tmavým vlasům. Bylo mu pětatřicet a létání miloval; jeho velitelské povinnosti jej však čím dál víc upoutávaly k zemi…“ *

* McDonald, K.: Oblaka v ohni. strana 85.

Svůj poslední, v pořadí již pětačtyřicátý nálet provedl v noci z 9. na 10. ledna 1942; cílem byl francouzský přístav Brest, kde se ukrývaly německé bitevní kolosy Scharnhorst, Gneisenau a Prinz Eugen. Dne 24. dubna 1942, kdy °Třistajedenáctka° končila svou činnost v rámci Bomber Command, předal velení svému nástupci, W/C Josefu Šnajdrovi, DFC a odešel na zasloužený odpočinek.

Zpráva o jeho smrti, k níž došlo tři měsíce na to, bolestivě zasáhla celé československé letectvo. „Škpt. let. Josef Ocelka, zlatý člověk, kamarád, vzorný důstojník a muž, jenž stavěl zdravý rozum nade všechno, zahynul dne 21. července 1942 při cvičném letu,“ zapsal si do deníku jeden z československých letců. „Pocházel z vesnice nedaleko Hranic. Byl to prostý, dobrý člověk, krásný exemplář muže jak fysicky tak i duševně. Oženil se a byl šťasten. Konal své povinnosti a nežádal nic víc od kohokoli jiného. Přišlo léto 1939 a Ocelka byl v Polsku, později ve Francii. V Nanterre u Paříže jsme mu blahopřáli k narození syna, kterého nikdy neviděl a neuvidí… “ *

* Hanuš, J.: osobní deník, záznam z 8. srpna 1942.

K tragické havárii W/C Josefa Ocelky došlo ráno 21. července 1942 na letišti Brize Norton, kde se u zdejší 6. Maintenance Unit seznamoval s různými typy vícemotorových letounů. Při zkušebním letu na dvoumotorovém Beaufortu Mk.II DD938 totiž krátce po startu zachytil křídlem o střechu hangáru a zřítil se. On i dva civilní zaměstnanci, kteří se nacházeli na palubě, byli na místě mrtvi. Byl pohřben 25. července 1942 se všemi vojenskými poctami na hřbitově v Brookwoodu. Jeho hrob číslo 24-B-8 leží v oddělení RAF. In memoriam byl povýšen nejprve na majora, po válce na podplukovníka a po roce 1989 na generálmajora.

„Náklonnost kamarádů a podřízených tomuto vzornému veliteli, kterého si vážili a milovali, byla mu odměnou za práci. Jejich nehynoucí vzpomínky budou Tě vždy provázet po Tvé smrti. Tvému poslednímu letu zdar!“ *

* Tamtéž.