Pplk. in mem. Jaroslav Mareš

Podplukovník Jaroslav Mareš se narodil v roce 1904 v obci Batelov jako nemanželský syn. Letectví bylo od mládí jeho velkým koníčkem. Po vojně začal pracovat jako letecký mechanik. Ale chtěl létat. Když už pracoval na letišti ve Kbelích, začal se připravovat na speciální letecké funkce. Osobní pílí se dopracoval do funkce navigátora a brzy radiotelegrafisty. Byl zaměstnán u Československé letecké společnosti. V roce 1932 se zúčastnil velké výpravy do Indie, kterou uspořádal podnikatel Tomáš Baťa. Létal jako telegrafista na dopravní lince Praha-Vídeň a Praha-Berlín. V roce 1930 se oženil s Emílií Bucháčkovou, v roce 1933 se jim narodila dcera Dagmar. Do zahraničního odboje odešel 21.8. 1939 se souhlasem své manželky. Když rodinu opouštěl, myslel si, že to bude jen nakrátko. Nepočítal s tím, že válka bude trvat tak dlouho. V Krakově se hlásil 25. 8. 1939. V Polsku byl zařazen do skupiny civilních letců a po porážce Polska odešel s částí čs. vojenské skupiny do Rumunska. Odtud z přístavu Constanca 1.11. 1939 podal o sobě poslední zprávu domů. Lodí se dostal přes Dardanely, Bcjrúr a Marseille do Agde, kde byl prezentován 15. 11. 1939. Později se dostal do Bordeaux a odtud odešel 19.6. 1940 do Falmouthu. Dne 11.7. 1940 byl přijat do RAF a 29. 7. 1940 převelen k 311. čs. Bombardovací peruti. Zúčastnil se vůbec prvního náletu „311“ v noci 10. 9. 1940. Při náletu na seřaďovací nádraží v Bruselu letěl ve Wellingtonu MK 1A „KX-U“. Po absolvování řady dalších bojových letů byl v roce 1942 společně s dalšími našimi letci poslán na základnu Cranwell, což bylo výcvikové místo RAF jak pro piloty, tak radiotelegrafisty a radiomechaniky. V květnu 1943 přešel do tehdy velmi utajované 11. Radar School, někde v Anglii. Tam se dozvěděl, že bude poslán do zámoří. Praxe byla taková, že se k pilotům přiřadili tři radiotelegrafisti, kteří byli zároveň střelci a operátory radaru, palubní mechanik a navigátor. Vybraná skupina čs. letců včetně Jaroslava Mareše se ještě v květnu 1943 nalodila na velký zaoceánský parník Queen Elisabeth a v červnu připlula do New Yorku. Tam strávila tři týdny, v té době byla ubytována ve Ford Slocum, odkud jezdili navštěvovat krajany. Právě tehdy dlel v New Yorku prezident Edvard Beneš, kterému byli představeni na recepci v hotelu Waldorf Astoria. Z New Yorku odjeli vlakem a později lodí na Bahamské ostrovy. Tam se formovaly a procházely výcvikem nesecvičené osádky, jak to vyžadovala jejich budoucí činnost u Coastal Command. Na Bahamách létali čs. letci denně, většinou i dvakrát. Nejdříve na dvoumotorových Mitchellech B-25 a potom na čtyřmotorových Liberatorech B-24. Na prvních se létalo měsíc, na druhých dva měsíce. Třetí měsíc letů se už podobal normálním operačním letům, přičemž každý let měl konkrétní úkol nebo cíl.

Při cvičném letu 7. 8. 1943 se hned po startu v 15.02 hod. zřítilo letadlo Mitchell a shořelo těsně u letiště Nassau. Současně s ppor. Jaroslavem Marešem zahynuli V. Bříza, J. Hadrávek, K. Salz, J. Šotola a J. Turňa. Jaroslav Mareš byl pohřben na válečném hřbitově v Nassau, na náhrobku omylem uvedeno jméno Marek. Je vzpomenut na pomníku padlých dopravních letců na starém letišti v Praze-Ruzyni. Na základě morální a politické rehabilitace byl 29. 5. 1991 ppor. Jaroslav Mareš mimořádně povýšen do hodnosti podplukovníka in memoriam. Jaroslav Mareš byl vyznamenán Čs. medailí za chrabrost a Čs. válečným křížem in memoriam.