Plk. i.m. Josef Bryks, MBE

Stíhací pilot RAF proslul nejen svou odvahou v boji proti nacistům, ale především neúnavnými pokusy o útěk ze zajetí. Ty inspirovaly několik filmů, například i slavný americký film Velký útěk z roku 1963 se Stevem McQueenem nebo anglický snímek z roku 1946 Srdce v zajetí. Bryks se narodil do rodiny hanáckého sedláka jako sedmý z osmi dětí. Absolvoval obchodní akademii v Olomouci a poté nastoupil do československé armády, kde se stal pilotem stíhací letky. Po okupaci Československa v březnu 1939 se zapojil do odboje a pomáhal našim pilotům uprchnout do Polska. Sám se pokusil o útěk přes Maďarsko, byl ale zadržen a na Slovensku vězněn pod falešnou identitou. Jeho první žena ho však zradila a odhalila jeho totožnost. Navzdory tomu se Bryksovi podařilo uprchnout a přes několik zemí se dostal do Francie a následně do Velké Británie, kde vstoupil do Royal Air Force (RAF) jako pilot 310. československé stíhací perutě. Účastnil se bojů nad Evropou, především nad okupovanou Francií. V červnu 1941 byl během mise sestřelen a zajat německými silami. Díky skvělé angličtině Němce zmátl a dlouho tajil svou pravou identitu. Čtyři roky v německém zajetí vyplnil opakovanými pokusy o útěk. Útěky, které vešly do dějin K těm slavným patřil únik v sudu na splašky, které se z tábora vyvážely ven, nebo plán na odlet ukořistěným německým letounem. Účastnil se i tzv. Velkého útěku z tábora Sagan v březnu 1944, který inspiroval výše zmíněný stejnojmenný film. Bryks a jeho přítel, pilot Otakar Černý, měli vykopaným tunelem utíkat jako jedni z posledních, což jim paradoxně zachránilo život. Nedostali se totiž z lágru ven a nestali se následně obětí gestapa. Po neúspěšných útěcích byl Bryks přemístěn do nechvalně proslulého tábora Colditz, kde strávil zbytek války. Po osvobození se vrátil do Československa a pokračoval ve službě v armádě. Získal řadu ocenění, včetně britského Záslužného leteckého kříže (DFC), a oženil se s Trudie, Angličankou, s níž si dopisoval během zajetí. Společně se usadili v Olomouci, jejich štěstí ale netrvalo dlouho. Po komunistickém převratu v roce ´48 byl vyloučen z armády, poté zatčen a odsouzen k deseti letům za údajnou velezradu. Během věznění musel pracovat v uranových dolech, což zdevastovalo jeho zdraví. Těžká práce a neustálé týrání vedlo k jeho smrti v roce 1957. Jeho žena Trudie i s dcerou Soniou utekla včas do Anglie, ale nikdy nevzdala boj za manželovu památku. Po pádu komunistického režimu byl Josef Bryks rehabilitován a jeho hrdinství bylo oficiálně uznáno, v roce 1991 mu byl in memoriam udělen Řád Milana Rastislava Štefánika. Trudie Bryksová po 52 letech našla hrob svého muže a pravidelně se vracela do Česka, aby šířila povědomí o jeho osudu. V roce 2004 navštívila i Prahu 14 a Bryksovu ulici.