Plk. i.m. JOSEF DYGRÝN, DFM

Nejúspěšnější československý stíhač roku 1941 se narodil jako dítě sobodné matky 6. března 1918 v Praze. Vychovávala ho teta v Hněvkovicích u Humpolce. Vyučil se strojním zámečníkem, krátce pobýval v Praze a u strýce ve Lhoticích u Humpolce. Odtud je také odvozeno jeho pozdější „nom-de-guerre“ Ligotický (Lhotický podle Lhotic). Zájem o techniku a letectví jej nakonec přivedl do školy pro odborný dorost letectva při VLU v Prostějově, kterou prodělával v letech 1937-1938. Tamtéž pak prodělal i kurs létání podle přístrojů, což se mu později v Británii při nočním létání dobře hodilo. Onoho tragického 15. března 1939 chtěli žáci učiliště na starých stíhačkách Avia Ba-33 uletět do sousedního Polska, ale velitel VLU plk. Bedřich Starý jim v tom zabránil.

Svobodník Josef Dygrýn proto stejně jako ostatní letci zvolil „pozemní“ cestu a 14. června 1939 s pistolí v ruce přešel u Morávky hranice do sousedního Polska. Po krátkém pobytu v Krakově a v táboře v Malých Bronowicích pak 29. července 1939 odplul na lodi Castelholm do Francie. Tam se však k bojové činnosti nedostal. Cvičil a přeškoloval se sice na základnách Avord a Chartres, ale rychlý spád válečných událostí jej donutil k rychlému odjezdu na britské ostrovy.
Do RAF byl přijat v hodnosti Sergeant. Po přeškolení na Huuricany u 6. OTU v Sutton Bridge byl 14. října 1940 přidělen nejprve k britské 85 a dvanáct dní na to k 1. stíhací peruti. I díky jemu se „Jednička“ stala proslulou jednotkou. Jeho pilotní schopnosti však tehdy ještě nedosahovaly pozdější úrovně. V průběhu dvou týdnů – od 29. října do 13. listopadu 1940 – při nezdařených přistáních zzcela odepsal dva Hurricany (P5187 a N2433). Situace vedla k tomu, že musel být odeslán na doškolení k CFS v Upavonu (27. lidtopad až 8. prosinec 1940). Od té doby již žádnou havárii neměl.
Poprvé na sebe výrazně upozornil v dobách, kdy Luftwaffe přešla k nočním náletům na Británii. V průběhu velkého nočního boje nad Londýnem v noci z 10. na 11. květen 1941 jeho Hurricane Mk.IIB Z2687 šel do vzduchu celkem třikrát a sestřelil celkem tři nepřátelské letouny – dva He 111 a jeden Ju 88. To byl skutečně raketový nástup na stíhače, o jehož pilotních kvalitách ještě nedáívno leckdo pochyboval. V následujících týdnech se „Jednička“ zúčastnila řady bojových akcí nad Kanálem a nad severní Francií (tentokráte ve dne) a on znovu potvrdil své kvality: sestřelil další dva letouny a další poškodil; podílel se i na zneškodnění plovákového He 59. Stal se tak nejúspěšnějším československým stíhačem roku 1941. Po úspěších pochopitelně následovala i vyznamenání, mezi nimiž dominovala Záslužná letecká medaile (DFM). V citaci k jejímu udělení se pravilo:

„Tento poddůstojník začal létat u této operační perutě v říjnu 1940. V noci z 10. na 11. květen 1941 zničil tři nepřátelské letouny (dva He 111 a jeden Ju 88). Poté zničil ještě dva Me 109 a poškodil třetí. Kromě těchto svých služebních zásluh Sgt Dygrýn prokázal zcela zřejmě útočnost a statečnost během všech příležitostí, při nichž se dostal do kontaktu s nepřítelem… Nikdy se ze žádného důvodu nevyhnul žádnému bojovému letu či hlídce, při níž se předpokládalo, že půjde o intenzívní operaci. Navíc k těmto vynikajícím schopnostem jako pilota a poddůstojníka svým povzbudivým příkladem inspiroval všechny, kteří s ním přišli do styku.“ *

* PRO, AIR 2/8904. Návrh na udělení DFM z 5. září 1941.

U britské „Jedničky“, kde sloužila celá řada jeho krajanů, setrval do 23. září 1941. V té době totiž byli stíhači, dosud sloužící u Britů, stahováni k jednotkám československým, aby tak zaplnili místa po padlých, nezvěstných, raněných či odvelených druzích. Josef Dygrýn byl přemístěn k 310. československé stíhací peruti, která tehdy ve skotském Dyce vyměňovala Hurricany za Spitfiry. Po přezbrojení se pak přesunula do jižní Anglie. krátce poté byl Dygrýn povýšen na Warrant Officera.
U „Třistadesítky“ setrval do 20. května 1942, kdy se na žádost F/L Karla Kuttelwaschera, DFC, vrátil ke své staré „Jedničce“. Kuttelwascher, jenž tehdy jako velitel její A letky slavil velké úspěchy při nočních ofenzívních operacích Night Intruder nad okupovanou Francií, zde hodlal postavit českou letku intruderů, vyzbrojenou čtyřkanonovými Hurricany Mk.IIC.

V noci ze 3. na 4. červen 1942 panoval na letišti Tangmere, odkud 1. peruť operovala, čilý ruch. K akci Night Intruder se připravovalo celkem sedm pilotů, mezi nimi i tři Češi: F/L Karel Kuttelwascher, P/O Otto Pavlů a W/O Josef Dygrýn. Piloti v různých intervalech směřovali k několika německým leteckým základnám: St. André de l‘ Eure (Kuttelwascher nad ním této noci sestřelí dva a poškodí třetí nepřátelský stroj), Evreux-Fauville a Chartres. Kola Dygrýnova Hurricanu Mk.IIC Z3183 se odlepila z dráhy v 01.05 h a krátce poté stroj zmizel v temnotě. Od té doby jej už nikdo živého nespatřil. Dygrýn měl za úkol hlídkovat v okolí letiště Evreux-Fauville, ale přesnou příčinu jeho ztráty již asi nikdo neobjasní. Určitým vodítkem může být pouze Kuttelwascherovo hlášení, že při návratu zaregistroval mimořádně silnou palbu flaku z přístavu Le Havre. Nelze vyloučit, že jejím terčem byl právě Dygrýnův letoun.

Teprve po třech měsících, 8. září 1942 mořský příboj vynesl na anglické pobřeží u města Worthingu mrtvolu neznámého letce. Na blůze battle-dressu měl našit pilotní odznak RAF a stužky tří vyznamenání. Podle nich vzniklo podezření, že jde právě o Dygrýna, ale jistota nebyla, neboť tělo bylo v rozkladu a identifikační štítek, známá „psí známka“, scházel. Mrtvý však měl u sebe automatický revolver Astra model 1915 s mistrně gravírovanou rukojetí. Tato maličkost nakonec přispěla k tomu, že v mrtvém byl nakonec pozitivně identifikován právě Josef Dygrýn. * Ostatky byly pohřbeny za všech vojenských poct 14. září 1942 na hřbitově ve Westwellu v Kentu (hrob číslo 243), vedle hrobu své manželky, která náhle zemřela tři měsíce před ním.

* Pistole měla totiž zajímavou historii. V září 1941 se Josef Dygrýn oženil s dvacetiletou příslušnicí WAAF Doris Grevesovou. Po pěti měsících mu však manželka náhle zemřela. Dygrýn, založením spíše introvert, pak většinu volna trávil gravírováním své osobní zbraně, kterou rok předtím koupil v jakési hospodě od bývalého španělského interbrigadisty. Koupil od něj i stříbrem vykládaný opasek a pouzdro na revolver. Kamarádi obdivovali jeho pozoruhodnou cizelérskou práci, ačkoli on sám ji ze skromnosti spíše tajil. Astru si krásně vyzdobil. Na rukojeti se skvěl pilotní odznak RAF z bílého kovu, hlaveň byla ozdobena jmény Doris, Noel a Paddy. Nebýt této skutečnosti, která byla známa jeho kamarádům, byl by Dygrýn zřejmě někde pohřben jako neznámý letec. Rajlich, J.: Esa na obloze. strana 101.

Československo i Velká Británie vysoce ocenily jeho úspěšnou bojovou činnost udělením několika vyznamenání: třikrát Československým válečným křížem, dále Československou medailí Za chrabrost, Československou medailí Za zásluhy I. st., Pamětní medailí čs. zahraniční armády (se štítky F a VB), britskou Distinguished Flying Medal, The 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp, Air Crew Europe Star a Defence Medal. Svou poslední bojovou akci absolvoval jako rotmistr, po válce byl in memoriam nejprve povýšen na podporučíka a roku 1991 na plukovníka.