Plk i.m. STANISLAV FEJFAR
Patřil vždy k těm, kteří stáli v prvních řadách československého letectva ve Francii a ve Velké Británii. Navzdory tomu, že rok 1940 byl pro Spojence pravděpodobně nejtěžším obdobím války, již tehdy si mohl připsat pět potvrzených sestřelů, které jej řadily do exkluzívního klubu stíhacích es. Narodil se 25. listopadu 1912 ve štikově u Nové Paky. Vystudoval vyšší průmyslovou školu a po maturitě se rozhodl věnovat dráze profesionálního vojáka u letecké zbraně. V letech 1933 – 1935 studoval na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě a v Prostějově, kde prodělal letecký výcvik. Vyřazen byl v hodnosti poručíka letectva a po aplikačním kursu nastoupil službu u leteckého pluku 3 „Generála-letce M. R. štefánika“, u něhož se v roce 1938 stal velitelem 45. stíhací letky, vyzbrojené Aviemi B-534. * V napjatých měsících druhé poloviny roku 1938 byla jeho letka zařazena nejprve do sestavy 4. armády na jižní Moravě a poté u 3. armády na Slovensku. Rozpad státu ho zastihl s 45. letkou na letišti ve Spišské Nové Vsi.
* VHA, fond kvalifikačních listin – S. Fejfar.
Stejně jako další Češi musel Slovensko opustit a vrátit se do rodných Čech. Již 8. června 1939 však společně s několika druhy ilegálně přešel hranici do sousedního Polska, kde se přihlásil do vznikajícího čs. zahraničního odboje. S podepsaným závazkem na pětiletou službu u Cizinecké legie odtud odplul na lodi „Sobieski“ do Francie, kde vystoupil 20. června. Pak následovala krátká služba v hodnosti Sergenta u 1. pluku Cizinecké legie v alžírském Sidi-bel-Abbés. Po vypuknutí války se na francouzskou techniku přeškoloval přímo v severní Africe, konkrétně v Blídě a v La Senii, kde se seznamoval se stíhačkami Morane Saulnier MS-406, do jejichž kabin usedal v průběhu vlastní bitvy o Francii. Dne 13. prosince 1939 byl společně s dalšími pěti Čechy přidělen ke Groupe de Chasse I/6, zformované v Oranu-La Senii a zakrátko odeslané přes Středozemní moře do metropolitní Francie. V průběhu německé invaze do západní Evropy nalétal bojově celkem 76,30 operačních hodin a sestřelil dva letouny jistě (Bf 109 a Hs 123) a třetí pravděpodobně (He 111). Zúčastnil se také šesti doslova sebevražedných útoků na nepřátelské tanky (nejvíce ze všech čs. letců) a mohl mluvit o velikém štěstí, že je přežil, neboť GC I/6 při těchto akcích utrpěla hrozné ztráty.
* Fejfar, S.: Deník stíhače. Hradec Králové 1970, s
* VHA, ČSL-F, sign. 47/7. Dotazník k činnosti ve Francii.
Po francouzské debaklu odletěl se zbytky rozbité jednotky na jih Francie a 24. června 1940 společně s dalšími Čechoslováky odplul na lodi „General Chanza“ do severní Afriky. Pak následovala další evakuace po moři na britské ostrovy, na jejichž půdu vstoupil 12. července 1940 poté, co loď „Neuralia“ dorazila do Liverpoolu. *
* Tamtéž, s
Jako novopečený Pilot Officer byl 6. srpna 1940 přidělen k 310. čs. stíhací peruti do Duxfordu. Po přeškolení na Hurricany Mk.I, které prodělával od 17. srpna do 9. září 1940 u 6. OTU v Sutton Bridge, se k „Třistadesítce“ vrátil jako operační pilot * a okamžitě s ní úspěšně zasáhl do bitvy o Británii. Při té příležitosti své dosavadní bojové skóre obohatil o další tři sestřely, z toho jeden ve spoluúčasti: Již 9. září sestřelil Messerschmitt Bf 110C-4 Uffz. Pfaffelhubera od 15./LG 1, památného 15. září poslal k zemi Dornier Do 17Z-3 Fw. von Görtze od 4./KG 3 a o tři dny později, 18. září participoval na zničení Junkersu Ju 88A-1, který pilotoval Fw. Wahl od 9./KG 77.
* VHA, fond kvalifikačních listin – S. Fejfar.
V dobách, kdy bitvy o Británii již pomalu pohasínala, počátkem listopadu, však musel jednotku opustit. Příčinou byl bolestivý zánět čelních dutin. Byl převezen do nemocnice v Ely a léčil se až do dubna 1941, kdy byl zařazen do administrativní funkce na Inspektorátu čs. letectva v Londýně. Kancelářská práce se mu však příliš nezamlouvala a proto usiloval o zařazení k bojové jednotce. Poté, co byl lékařskou komisí opět uznán fit, se do bojové služby vrátil 21. července 1941, kdy byl jako velitel B-letky zařazen k nedávno zformované 313. čs. stíhací peruti. * Ta byla jako první z čs. jednotek vyzbrojena Spitfiry, zpočátku verze Mk.I, poté Mk.IIA a Mk.VB. S jednotkou se účastnil četných útočných akcí nad okupovaným kontinentem, a to nejprve v rámci Portreathského křídla a poté Hornchurchského křídla. Dobyl zde další vítězství ** a jeho závěrečný bojový účet činil šest sestřelů jistých, dva pravděpodobné a jeden stroj poškozený. ***
* Fejfar, S.: c.d., s
** VHA, ČSL-VB, sign. 1761-1762/BI/1/307. Kronika 313. peruti.
*** Rajlich, J.: Esa na obloze, s
Dne 17. května 1942 vzlétl ke svému poslednímu bojovému letu. Hornchurchské křídlo (64., 122. a 313. peruť) se tehdy účastnilo operace „Ramrod 33“. Úkolem stíhačů bylo výškové zajištění Kenleyského křídla, doprovázejícího dvanáct bombardovacích Bostonů, jejichž cílem byly doky v přístavu Boulogne. Po odbombardování Hornchurchské křídlo neotočilo ihned nazpět, jako zbytek sestavy, ale letělo dále do francouzského vnitrozemí, aby krylo ústup hlavního svazu. Teprve před St. Omerem začalo točit ke zpáteční cestě. To se stalo v 11.30 h. V té době byl přímý doprovod, tj. Kenleyské křídlo, letící dole, napadeno přesilou Focke Wulfů Fw 190 od I., II. a III./JG 26 „Schlageter“. Hornchurchské křídlo však zůstávalo i nadále ve své výšce, aby krylo sestavu před případným náhlým přepadem shora. A právě v tomto okamžiku se od sestavy 313. perutě odpoutaly dva stroje. Ostatní piloti se nejprve domnívali, že se piloti chtějí jen přeskupit, ale pak jim oba zmizeli z dohledu. Volali je radiem nazpět, ale odpovědi se nedočkali. Od té doby už nikdo ani F/Lt Stanislava Fejfara ani jeho číslo Sgt Miroslava Borkovce nespatřil. Byli prohlášeni za nezvěstné. * Teprve po několika měsících dorazila do Anglie zpráva o tom, že Fejfarovy ostatky byly pohřbeny v hrobě č. C-8 na hřbitově Pihen-les-Guines, asi deset kilometrů jihozápadně od Calais.
Teprve před několika lety, díky studiu německých záznamů, vyšlo najevo, že Fejfarův Spitfire Mk.VB BL973 (RY-S) byl v 11.33 h sestřelen v boji mezi Guinesem a Audembertem v severní Francii. Smrtící dávku vypálil známý pilot Fw 190, Gruppenkommandeur III./JG 26 Hptm. Josef „Pips“ Priller, pro kterého to byl jeho již 72. sestřel. Fejfarova stíhačka oslnivě vzplála, převrátila se na záda a v kolmém piké se roztříštila o zem. Pilot byl zřejmě zasažen již v kabině, neboť nebyl zaznamenán jeho pokus o seskok padákem. *
* BA-MA, sign. RL 10/262. Gefechsberichten und Abschussmeldungen des Hauptmanns Priller.
Bojové výkony Stanislava Fejfara byly oceněny udělením tří Československých válečných křížů 1939, dvou Československých medailí Za chrabrost, dále Československou medailí Za zásluhy I. st., Pamětní medailí Čs. zahraniční armády (se štítky F a VB), francouzským Croix de Guerre se třemi palmami a jednou zlatou hvězdou, britským The 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp, Air Crew Europe Star a Defence Medal. Padl v hodnosti kapitána československého letectva, po válce byl roku 1947 povýšen na majora a v roce 1991 na plukovníka in memoriam.
Stanislav Fejfar patří k poměrně známým československým letcům. Téměř třicet let po jeho smrti totiž královéhradecké nakladatelství Kruh vydalo jeho (mírně zcenzurovaný) deník, * který si za války vedl a který zaslala jeho rodině jedna anglická dívka. Fejfarův Deník stíhače je cenným svědectvím o upřímném a neokázalém vlastenectví, které pisatel potvrdil svými činy, životem i smrtí.
* Fejfar, S.: Deník stíhače. Hradec Králové 1970.