Generálmajor v. v. Raimund Půda

Jeden z mužů, jenž patřil k elitě čs. letectva již před válkou, byl synem nadlesního Jana Půdy a jeho manželky Františky, rozené Matějčkové. Narodil se 18. 8. 1912 v obci Brník, okres Český Brod. Na dvouleté průmyslové škole v Praze se vyučil leteckým mechanikem a poté nastoupil praxi ve státní letecké továrně Letov v Praze-Letňanech. Záhy tu měl příležitost zúčastňovat se s továrními piloty Aloisem Ježkem a Bohumilem Kovandou letů na testovaných letounech a o jeho budoucí kariéře bylo rozhodnuto. Na základě dobrovolné přihlášky byl přijat do Školy pro odborný dorost letectva – oddělení pilotů ve VLU v Prostějově (1930-1932). Po jejím úspěšném absolvování narukoval 1.8. 1932 k Leteckému pluku 1 T. G. Masaryka do Prahy-Kbel. Nejprve konal službu u jeho pozorovací letky 3, od 15. 3. 1933 u letky 1 a od 31. 5. 1934 u letky 2. Mezitím byl povýšen na svobodníka (15. 12. 1932), desátníka (1. 7. 1933) a nakonec na četaře (1. 9. 1934). Po bezmála tříleté službě, konkrétně mezi 15. 6. a 26. 7. 1935, absolvoval jako premiant kurzu stíhací výcvik u VLU v Prostějově a do Kbel se vrátil jako novopečený stíhač. Dnem 31.7. 1935 tedy nastoupil ke stíhací letce 43 a od ní byl pak 30. 9. 1937 přemístěn k letce 34. Obě byly vyzbrojeny nejprve Aviemi Ba-33, později výhradně Aviemi B-534. V té době měl již pověst vynikajícího pilota, takže nebylo divu, že v roce 1937 byl vybrán do čs. ekipy, která se zúčastnila IV. ročníku mezinárodních leteckých závodů ve švýcarském Curychu. Soutěžil zde ve skupinové akrobacii na dvouplošníku Avia Ba-122, s nímž sedmičlenná posádka přesvědčivě zvítězila. Nedlouho poté se čet. Půda zúčastnil i II. národní soutěže v letecké akrobacii. Získal druhé místo za vítězným rtm. Josefem Hubáčkem, s nímž létal v Curychu a s nímž se později sešel ve Velké Británii u 310. čs. stíhací perutě. Ještě rok před uplynutím vojenského závazku k další dobrovolné činné službě odešel k 15. 9. 1938 do civilu a získal místo dopravního pilota u ČSA, u nichž létal až do okupace. Pochopitelně, že v čase mnichovské krize byl již 26. 9. 1938 mobilizován, ale již 12. 10., po přijetí politického rozhodnutí o odstoupení pohraničí, byl demobilizován. Až do okupace nalétal dohromady 1250 hodin. Do zahraničí utíkal společně s npor. Františkem Novákem, rtm. Josefem Hubáčkem a proslulým spisovatelem, plk.zdrav. Františkem Langerem. Nejprve odjeli z Prahy vlakem do Moravské Ostravy, pak strávili dva dny v horské chatě v Beskydech a odtud v uhelném vagónu „přes čáru“. Stalo se tak 18. 7. 1939. Pak se z Polska dostal na lodi do Francie, kde musel vstoupit do svazku Cizinecké legie. Od 12. 9. 1939 však prodělával přeškolení na cizí techniku na základně v Chartres, kde byl se zpětnou platností k 2. 10. povýšen na rotného. Jako jeden z nejzkušenějších stíhačů byl již 2. 12. 1939 odeslán na západní frontu. Byl přidělen ke GCe II/4, vyzbrojené výbornými stíhačkami Curtiss H-75 z amerických dodávek. Na frontě si počínal velmi statečně, nalétal celkem 73,40 operačních hodin a byly mu přiznány jeho první tři sestřely nepřátelských letounů – dva Do 17 (z nichž první mylně identifikoval jako Ju 86) a jeden Hs 126; poslední dva ve spoluúčasti. Po odletu do severní Afriky a následné evakuaci do Británie byl 5. 8. 1940 přijat do RAF VR a následně byl v hodnosti Sergeant dne 17. 8. 1940 přidělen k 310. čs. stíhací peruti, která zakrátko úspěšně zasáhla do bitvy o Británii. Zde jeho činnost stíhače kulminovala, a to podílem na sestřelu dvou dalších letounů (oba identifikoval jako Do 215, ale v prvním případě šlo o Do 17, ve druhém pak Ju 88). Krátký čas, mezi 18. a 25. 10. 1940 byl také společně se Sgt Bohumilem Fürstem dočasně zapůjčen britské 605. stíhací peruti, ale pak se vrátil zpět k „Třistadesítce“. Krátce poté, 5. 11. 1940, byl poprvé (a naposledy) sám sestřelen. V prostoru Canterbury 310. peruť nečekaně od slunce napadly Messerschmitty Bf 109E od III./JG 26 a pět jejích letounů bylo sestřeleno. Jedním z nich byl i Půda, jenž pravděpodobně v důsledku nesprávně seřízeného přívodu kyslíku v kabině omdlel. Když se za chvíli probral, zjistil, že jeho Hurricana již olizují plameny; byl sestřelen v polospánku. Nezaváhal ani na okamžik a planoucí stroj opustil nad kentským Lynstedem na padáku. Na zem dopadl bez újmy. S kariérou stíhače se rozloučil po dalších dvou měsících a dlouhou dobu pak vykonával funkci instruktora. Dne 19. 1. 1941 nejprve nastoupil do instruktorského kursu u CFS v Upavonu, který úspěšně absolvoval 20. 3. téhož roku. Jako učitel létání pak asistoval při prvních leteckých krůčcích nejednoho z budoucích čs. letců. Po téměř tříletém instruktorském působení se vrátil k letecké dopravě. Dne 10. 10. 1943 proto nastoupil službu u známé 24. dopravní perutě v Hendonu a 19. 8. 1944 přešel k Metropolitan Communication Squadron, dislokované na téže základně. Působil zde až do 17. 7. 1945. Mezitím byl ovšem několikrát povýšen – nejprve do hodnosti Flight Sergeant (1. 3. 1941), Pilot Officer (25. 6. 1941), Flying Officer (25. 12. 1942) a nakonec Flight Lieutenant (11. 4. 1944). Po čs. linii pak na rtm. let. v zál. (28. 10. 1940), ppor. let. v zál. (1. 7. 1941), por. let. v zál. (28. 10. 1943) a

U letecké dopravy pak zůstal i po válce. Nejprve sloužil u Letecké dopravní skupiny, u níž létal především na Siebelech Si 204D, Junkersech Ju 52/3m a Ju 352A-1. Když se obnovovala činnost ČSA, odešel k 1. 2. 1946 do civilu a vrátil se k nim. Krátce po únorových událostech byl 5. 4. 1948 vyslán na 1. konferenci dopravních pilotů do Londýna. Do vlasti se už nevrátil a zůstal v Británii. Zatímco ve vlasti byl 11. 1. 1950 degradován na vojína, ve Velké Británii nastala další etapa jeho života. Na základě podané žádosti byl 1. 10. 1948 znovu přijat do svazku RAF a byla mu přiznána jeho poslední válečná hodnost Flight Lieutenant. Jako zkušený pilot s dlouholetou praxí se zde dostal k pilotování proudových letounů. Mimo jiné se zúčastnil operace Becher’s Brook, což byl krycí název dálkových přeletů licenčních proudových stíhaček Canadair CL-13 Sabre Mk.IV z Kanady do Velké Británie. V dobách vrcholící studené války byly tyto Sabry určeny pro perutě britské 2. taktické letecké armády na západoevropském kontinentě, především v Německu. Trasa transoceánských přeletů vedla z Kanady přes Grónsko a Island do Skotska. Ještě delší však byla trasa přeletů proudových stíhaček De Havilland Vampire F.Mk.3, FB.Mk.5 a FB.Mk.9, dodávaných vzdušnou cestou jednotkám RAF na Dálném východě. Trasa vedla z Anglie přes mezipřistání ve Francii, Tunisku, Libyi, Egyptě, Jordánsku, Iráku, Bahrajnu, Ománu, Pákistánu, Indii, Barmě, Thajsku a Malajsii do Singapuru. Po odchodu z RAF se usadil v Henley-on-Thames, kde soukromě podnikal až do svého odchodu do penze v roce 1973. Zemřel v Henley-on-Thames ve Velké Británii dne 18. 3. 2002. V rámci polistopadových rehabilitací byl ve staré vlasti povýšen nejprve na plukovníka v. v. (1991) a následně dokonce na generálmajora v. v. (8. 5. 2000).