Kostel sv. Bartoloměje v Kyjích je nejstarší stavbou celé Prahy 14. Je to architektonicky velmi cenná stavba, jejíž vyobrazení nechybí v žádné literatuře, pojednávající o románské architektuře. Kostel byl založen pražským biskupem Janem II. v roce 1226 – 1236 a byl postaven v románském slohu jako tzv. tribunový kostel. Je to jednolodní stavba z pravoúhle tesaných pískovcových kvádrů s čtvercovým chórem, obdélnou lodí, věžovou tribunou v mohutné hranolové západní věži v šíři stavby a systémem schodišť a chodeb v síle zdi. Tribuna měla původně i vlastní vstup.

Od 3. 5. 1958 je kostel na Seznamu nemovitých kulturních památek Národního památkového ústavu.

Obec Kyje byla připojena k Praze roku 1968.

Území Hloubětína s přilehlými poli, vinicemi a loukami vlastnil od r. 1238 Řád Křižovníků s červenou hvězdou. Dokazuje to latinská listina pražského biskupa Mikuláše ze 13. února 1257. V listině je uveden i kostel sv. Jiří v Hloubětíně.

Tento kostel je původní jednolodní gotická věžovitá stavba z r. 1356 s polygonálním kněžištěm, s trámovým stropem, ke které se na západní straně přimyká čtvercový klenutý presbytář, ukončený třemi stěnami osmiúhelníku.Na severní straně je přistavena sakristie. Pod presbytářem je údajně krypta, do které měli být pochováváni zdejší faráři, ač mají samostatné oddělení na hřbitově. Na východní straně lodi je kruchta a na ní varhany z r. 1869. Práh kostela má nadmořskou výšku 215 m. Na kostelní věži zůstal po třicetileté válce jen malý zvon s reliéfem sv. Václava. V roce 1654 k němu přibyly další dva větší zvony. Kostel byl několikrát přestavován a upravován v pozdějších staletích.

V první polovině 70. let bylo se souhlasem Pražského střediska památkové péče upraveno vnitřní uspořádání kostela podle pokynů vatikánského koncilu. Byla odstraněna kazatelna, zrušen hlavní i postranní oltář a jejich obrazy. Spodní část hlavního oltáře (bez svatostánku) byla umístěna v popředí presbytáře jako stolový oltář a starobylému sanktuáři ve zdi presbytáře bylo zaskleno barevnými mozaikami, zobrazujícími mimo jiné sv. Jiří, ukřižování Ježíše Krista a svatou, tehdy ještě blahoslavenou, Anežku Českou.

Kolem kostela se rozprostírá starý, od roku 1904 již neužívaný hřbitov, nyní v parkové úpravě. Hřbitovní brána je z r. 1847 s řádovým znakem křižovníků a nápisem Pokoj Vám. Proti vchodu do kostela je starý řádový hřbitůvek, na kterém byli pochováváni velmistři a členové řádu. Dnes je na něm jen osm náhrobků a náhrobních desek. Většina kovových a kamenných plastik – heraldických a církevních symbolů – z nich zmizela. V minulých letech byla dílem ukradena, dílem vandalsky zničena. Tento řádový hřbitůvek byl zřízen r. 1864 a posléze obezděn nízkou zídkou s kovanou mříží. Původní pískovcový kříž od pražského kameníka Výška z r. 1864 byl pro jeho porušení nahrazen železným křížem. Dnes nalezneme tento hřbitůvek sice renovovaný, ale s chybějícími dekorativními prvky.

V Hloubětíně je dochovaná původní náves s nejstaršími budovami – křižovnický dvůr a stará hospoda, kde pobýval i císař Josef II. při velkých císařských manévrech v roce 1773.

.        

Zámeček, připomínající tudorovskou architekturu, stojí na místě, kde podle legendy stála tvrz vladyky Hlúpaty, jehož jméno snad dalo vznik názvu obce Hloupětín. Zbytky tohoto opevněného dvorce byly patrny ještě počátkem 18. století. Podle zmínky z r. 1544 na tom místě tehdy stával statek, který v roce 1700 koupili křížovníci. Po prodeji v roce 1870 byl statek přestavěn na vilu v pseudobarokním stylu. V letech 1882-83 se ve vile vystřídali čtyři majitelé, z nichž poslední ji nechal přebudovat na pohádkově romantické sídlo pro svoji nastávající ženu. V roce 1898 koupil zámeček továrník Židlický, který si jej honosně zařídil jako nové šlechtické sídlo. Posléze jej však prohospodařil a v roce 1911 prodal. Od roku 1912 patřil zámeček Židovské náboženské obci, která v něm zřídila útulek Spolku pro ochrannou péči o slabomyslné. Za okupace byl zámeček zabrán německou armádou.

Po válce zde krátce sídlil Revoluční národní výbor a potom až do února 1948 přešel objekt do národní správy Židovské rady starších. Na začátku padesátých let tu působilo Vesnické divadlo, jehož provozovatelem byl Jednotný svaz českých zemědělců v Praze. Po zániku divadla se tu vystřídalo několik uživatelů. Od roku 1986 chystal ONV Prahy 9 rekonstrukci objektu, ke které ale nedošlo, neboť o navrácení zámečku požádala v roce 1990 Židovská náboženské obec (byl vrácen o 2 roky později). Mezi lety 1986 až 1992 zámeček chátral, až po roce 1993 po uzavření smlouvy mezi GynCentrem, prvním nestátním zdravotnickým zařízením u nás, a Židovskou obcí došlo k rozsáhlé rekonstrukci objektu. GynCentrum v zámečku působí dosud.

Obec Hloubětín se stala součástí Prahy roku 1922.

Původně vesnička, do jejíhož urbanistického vývoje zasáhlo až 20. století.
Ve starém jádru na místě usedlosti č.p. 9 byl vybudován objekt označovaný jako Hostavický zámeček.

Ve třicátých letech 20. století patřil Hostavický zámeček ke Kolmanově velkostatku. V roce 1934 koupila Kolmanův velkostatek (všechny hospodářské budovy, zámek, park a pozemky) firma Tomáše Bati, který zde hodlal podnikat podle vlastního velkorysého projektu. Sám dal vypracovat regulační plán i zastavovací projekt a žádal o povolení parcelace podle vlastních propozic. Podal v nich obraz krásného zahradního města na pláni na Čihadlech s náměstím a spolkovým domem, kavárnou, klubovými místnostmi, lázněmi a tělocvičnou. Obytný soubor měly tvořit buďto dvojdomky, nebo domky ve skupinách, obklopené trávníky a položené do zahrad bez vysokých plotů. Samozřejmostí byla škola a obchodní centrum. V údolí Rokytky byl plánován sportovní stadion a tenisové dvorce. Stát dal ale tehdy na Čihadlech přednost vojenskému cvičišti a Baťa byl nucen od svého záměru ustoupit. Zástavba obce byla na okrajích doplněna novou výstavbou převážně rodinných domků, volně situovaných v zahradách.

Sloupová zvonička v Hostavicích

Na návsi před domem čp. 7 stojí zvonička s jehlancovitou šindelovou stříškou. Trámy po stranách jsou jednoduše vyřezávány. Na zvonku, který v roce 2001 někdo ukradl, byl reliéf sv. Jana Nepomuckého. Nyní už je opět zvonička opatřena zvonkem. Při opravě zvoničky bylo uvnitř nalezeno pouzdro s letopočtem jejího zřízení, prý pochází z roku 1730.

Hostavice byly připojeny k Praze roku 1968.

Ve východní části regionu vznikla postupně panelová sídliště Černý Most I. a Černý Most II. Název Černý most patřil původně kamennému mostu nad železniční tratí, černému od kouře z parních lokomotiv. Zbytky tohoto mostu je dosud možno vidět z nového mostu. Černý Most se stal součástí Prahy 1. 1. 1988.

Rozhledna Doubravka XIV.

Jednou z významných staveb Prahy 14 je stanice pražského metra Rajská zahrada, která je předposlední stanicí na trase IV.B. Za vytvoření ojedinělé stanice, využívající velmi dobře urbanistické polohy, se zřetelem k architektonickému i řemeslnému zpracování detailů konstrukce byl této stavbě architektů Patrika Kotase a Jaroslav Kácovského udělen titul Stavba roku ’99. Investorem stavby je Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s. a stavbu provedla firma Metrostav.

Tubus metra mezi stanicí Rajská zahrada a konečnou stanicí Černý Most je řešen jako promenáda.