Skok na obsah stránky
Skok na hlavní menu
6404828
Ikona britské vlajky   Ikona německé vlajky   
středa 23.4.2014   Světový den knihy a autorských práv   Vojtěch

Městská část Praha 14

Znak Prahy 14
registrace
 Logo Národní síě zdravých měst Časopis Čtrnáctka Logo KD KyjeLogo FacebookLogo Prahy 14 Kulturní


Hlavní obsah stránky:

Právě se nacházíte:
Úvodní stránka » O Praze 14 » O městské části » Zajímavosti Prahy 14

O Praze 14

Městská část Praha 14 se nachází se na severovýchodním okraji Prahy. Má přibližně 40 000 obyvatel, žijících na území, které zahrnuje původní historické obce Kyje, Hloubětín, Hostavice a sídliště Černý Most. Historie Prahy 14 začíná dnem 18.11.1994, kdy vznikla z městské části Praha Kyje spolu s částí území odděleného od Prahy 9 na základě usnesení Zastupitelstva Hlavního města Prahy číslo 41/14 (nebo také 41.14) ze dne 23.6.1994. Bytová zástavba je kombinací rodinných domků a panelové výstavby.

   Čtrnáct zajímavých míst Prahy 14 je součástí Naučné stezky Prahy 14.

Kyje

kostel sv. Bartoloměje v Kyjích  kostel sv. Bartoloměje v Kyjích
kostel sv. Bartoloměje v Kyjích

Kostel sv. Bartoloměje v Kyjích je nejstarší stavbou celé Prahy 14. Je to architektonicky velmi cenná stavba, jejíž vyobrazení nechybí v žádné literatuře, pojednávající o románské architektuře. Kostel byl založen pražským biskupem Janem II. v roce 1226 - 1236 a byl postaven v románském slohu jako tzv. tribunový kostel. Je to jednolodní stavba z pravoúhle tesaných pískovcových kvádrů s čtvercovým chórem, obdélnou lodí, věžovou tribunou v mohutné hranolové západní věži v šíři stavby a systémem schodišť a chodeb v síle zdi. Tribuna měla původně i vlastní vstup.
Od 3.5.1958 je kostel na Seznamu nemovitých kulturních památek Národního památkového ústavu.

Obec Kyje byla připojena k Praze roku 1968.


Hloubětín

Území Hloubětína s přilehlými poli, vinicemi a loukami vlastnil od r. 1238 Řád Křižovníků s červenou hvězdou. Dokazuje to latinská listina pražského biskupa Mikuláše ze 13. února 1257. V listině je uveden i kostel sv. Jiří v Hloubětíně.

Kostel sv.Jiří v Hloubětíně
Kostel sv.Jiří v Hloubětíně
Rozvrh bohoslužeb v kostele sv. Jiří: neděle 8.30,úterý 18.00,čtvrtek 18.00,pátek 18.00

Tento kostel je původní jednolodní gotická věžovitá stavba z r. 1356 s polygonálním kněžištěm, s trámovým stropem, ke které se na západní straně přimyká čtvercový klenutý presbytář, ukončený třemi stěnami osmiúhelníku.Na severní straně je přistavena sakristie. Pod presbytářem je údajně krypta, do které měli být pochováváni zdejší faráři, ač mají samostatné oddělení na hřbitově. Na východní straně lodi je kruchta a na ní varhany z r. 1869. Práh kostela má nadmořskou výšku 215 m. Na kostelní věži zůstal po třicetileté válce jen malý zvon s reliéfem sv. Václava. V roce 1654 k němu přibyly další dva větší zvony. Kostel byl několikrát přestavován a upravován v pozdějších staletích. V první polovině 70. let bylo se souhlasem Pražského střediska památkové péče upraveno vnitřní uspořádání kostela podle pokynů vatikánského koncilu. Byla odstraněna kazatelna, zrušen hlavní i postranní oltář a jejich obrazy. Spodní část hlavního oltáře (bez svatostánku) byla umístěna v popředí presbytáře jako stolový oltář a starobylému sanktuáři ve zdi presbytáře bylo zaskleno barevnými mozaikami, zobrazujícími mimo jiné sv. Jiří, ukřižování Ježíše Krista a svatou, tehdy ještě blahoslavenou, Anežku Českou.

Kolem kostela se rozprostírá starý, od roku 1904 již neužívaný hřbitov, nyní v parkové úpravě. Hřbitovní brána je z r. 1847 s řádovým znakem křižovníků a nápisem Pokoj Vám. Proti vchodu do kostela je starý řádový hřbitůvek, na kterém byli pochováváni velmistři a členové řádu. Dnes je na něm jen osm náhrobků a náhrobních desek. Většina kovových a kamenných plastik - heraldických a církevních symbolů - z nich zmizela. V minulých letech byla dílem ukradena, dílem vandalsky zničena. Tento řádový hřbitůvek byl zřízen r. 1864 a posléze obezděn nízkou zídkou s kovanou mříží. Původní pískovcový kříž od pražského kameníka Výška z r. 1864 byl pro jeho porušení nahrazen železným křížem. Dnes nalezneme tento hřbitůvek sice renovovaný, ale s chybějícími dekorativními prvky.

V Hloubětíně je dochovaná původní náves s nejstaršími budovami - křižovnický dvůr a stará hospoda, kde pobýval i císař Josef II. při velkých císařských manévrech v roce 1773.

Hloubětínský zámeček

Hloubětínský zámeček
Hloubětínský zámeček
Zámeček, připomínající tudorovskou architekturu, stojí na místě, kde podle legendy stála tvrz vladyky Hlúpaty, jehož jméno snad dalo vznik názvu obce Hloupětín. Zbytky tohoto opevněného dvorce byly patrny ještě počátkem 18. století. Podle zmínky z r. 1544 na tom místě tehdy stával statek, který v roce 1700 koupili křížovníci. Po prodeji v roce 1870 byl statek přestavěn na vilu v pseudobarokním stylu. V letech 1882-83 se ve vile vystřídali čtyři majitelé, z nichž poslední ji nechal přebudovat na pohádkově romantické sídlo pro svoji nastávající ženu. V roce 1898 koupil zámeček továrník Židlický, který si jej honosně zařídil jako nové šlechtické sídlo. Posléze jej však prohospodařil a v roce 1911 prodal. Od roku 1912 patřil zámeček Židovské náboženské obci, která v něm zřídila útulek Spolku pro ochrannou péči o slabomyslné. Za okupace byl zámeček zabrán německou armádou. Po válce zde krátce sídlil Revoluční národní výbor a potom až do února 1948 přešel objekt do národní správy Židovské rady starších. Na začátku padesátých let tu působilo Vesnické divadlo, jehož provozovatelem byl Jednotný svaz českých zemědělců v Praze. Po zániku divadla se tu vystřídalo několik uživatelů. Od roku 1986 chystal ONV Prahy 9 rekonstrukci objektu, ke které ale nedošlo, neboť o navrácení zámečku požádala v roce 1990 Židovská náboženské obec (byl vrácen o 2 roky později). Mezi lety 1986 až 1992 zámeček chátral, až po roce 1993 po uzavření smlouvy mezi GynCentrem, prvním nestátním zdravotnickým zařízením u nás, a Židovskou obcí došlo k rozsáhlé rekonstrukci objektu. GynCentrum v zámečku působí dosud.

Obec Hloubětín se stala součástí Prahy roku 1922.

Hostavice

Původně vesnička, do jejíhož urbanistického vývoje zasáhlo až 20. století.
Ve starém jádru na místě usedlosti č.p. 9 byl vybudován objekt označovaný jako Hostavický zámeček (v současnosti v něm sídlí Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra).

Hostavický zámeček
Hostavický zámeček

Ve třicátých letech 20. století patřil Hostavický zámeček ke Kolmanově velkostatku. V roce 1934 koupila Kolmanův velkostatek (všechny hospodářské budovy, zámek, park a pozemky) firma Tomáše Bati, který zde hodlal podnikat podle vlastního velkorysého projektu. Sám dal vypracovat regulační plán i zastavovací projekt a žádal o povolení parcelace podle vlastních propozic. Podal v nich obraz krásného zahradního města na pláni na Čihadlech s náměstím a spolkovým domem, kavárnou, klubovými místnostmi, lázněmi a tělocvičnou. Obytný soubor měly tvořit buďto dvojdomky, nebo domky ve skupinách, obklopené trávníky a položené do zahrad bez vysokých plotů. Samozřejmostí byla škola a obchodní centrum. V údolí Rokytky byl plánován sportovní stadion a tenisové dvorce. Stát dal ale tehdy na Čihadlech přednost vojenskému cvičišti a Baťa byl nucen od svého záměru ustoupit. Zástavba obce byla na okrajích doplněna novou výstavbou převážně rodinných domků, volně situovaných v zahradách.


Zvonička v Hostavicích  Zvonička v Hostavicích
Zvonička v Hostavicích
Sloupová zvonička v Hostavicích
Na návsi před domem čp. 7 stojí zvonička s jehlancovitou šindelovou stříškou. Trámy po stranách jsou jednoduše vyřezávány. Na zvonku, který v roce 2001 někdo sprostě ukradl, byl reliéf sv. Jana Nepomuckého. Nyní už je opět zvonička opatřena zvonkem. Při opravě zvoničky bylo uvnitř nalezeno pouzdro s letopočtem jejího zřízení, prý pochází z roku 1730.

Hostavice byly připojeny k Praze roku 1968.


Sídliště Černý Most

Ve východní části regionu vznikla postupně panelová sídliště Černý Most I. a Černý Most II., dohromady s přibližně 22400 obyvatel. V současnosti se v oblasti Černého Mostu II stále staví další panelové domy.

Černý Most je pro okolní svět zajímavý pouze svými nákupními centry. Na východním okraji sídliště vyrostla veliká nákupní oblast zahrnující Centrum Černý Most s hypermarketem Globus a Zábavní centrum Černý Most s multikinem Village Cinemas (9 sálů) a dalšími zábavními či sportovními podniky, a obchodní dům IKEA.
Severně od Chlumecké ulice stojí od září 2001 prodejna Siko-koupelny a na jaře roku 2003 bylo v této části Černého Mostu otevřeno obchodní centrum Skanska Černý Most (na pozemcích bývalé Benziny), kde je největší prodejnou Electro World.
Obchodní oblast doplňují prodejny Sconto, Makro, Hornbach severně od Chlumecké ulice, které již leží na území Horních Počernic.

Název Černý most patřil původně kamennému mostu nad železniční tratí, černému od kouře z parních lokomotiv. Zbytky tohoto mostu je dosud možno vidět z nového mostu v tomto místě.

Černý Most se stal součástí Prahy 1.1.1988.

Černý most
Černý most
60 KB
Centrum Černý Most
Centrum Černý Most
195 KB
Sídliště Černý Most II
Sídliště Černý Most II
12 KB



Stanice metra B Rajská zahrada

Jednou z významných staveb Prahy 14 je stanice pražského metra Rajská zahrada, která je předposlední stanicí na trase IV.B. Za vytvoření ojedinělé stanice, využívající velmi dobře urbanistické polohy, se zřetelem k architektonickému i řemeslnému zpracování detailů konstrukce byl této stavbě architektů Patrika Kotase a Jaroslav Kácovského udělen titul Stavba roku '99. Investorem stavby je Dopravní podnik hl.m. Prahy, a.s. a stavbu provedla firma Metrostav.
Tubus metra mezi stanicí Rajská zahrada a konečnou stanicí Černý Most je řešen jako promenáda.
Stanice metra B Rajská zahrada
Rajská zahrada
357 KB
Stanice metra B Rajská zahrada v noci
Rajská zahrada v noci
315KB
Tubus metra Rajská zahrada
Tubus metra nabízí procházku
258KB
Deska označující stavbu roku


Znak Městské části Praha 14

Znak městské části Praha 14
Městská část Praha 14 má od roku 1997 vlastní znak. Při rozhodování o podobě znaku zvítězil návrh zobrazující symboly historie této městské části.

Popis znaku:

Znak městské části Praha 14 má polcený štít.
V jeho červeném poli na pravé straně je stylizovaný pohled na západní průčelí věže kyjského tribunového kostela sv. Bartoloměje. Věž je stříbrná, kvádrovaná, hranolová se zlatou valbovou střechou zakončenou dvěma malými zlatými makovicemi. V předsunuté ohradní zdi s vystupujícím portálem před věží jsou dřevěné dveře přirozených barev. Nad nimi na vrcholu zídky stojí zlatý kříž. Věž je prolomena v prvním patře jedním, ve druhém a třetím čtyřmi románskými okny zmenšujícími se od prvního patra ke třetímu.
V levém poli je znak Rytířského Řádu Křižovníků s červenou hvězdou - červený osmihrotý maltézský kříž nad šetipaprsčitou hvězdou v černém poli.

(Pozn.: Podle pravidel heraldiky se znaky popisují z pozice člověka, který drží štít. Pravá strana je tedy levá a naopak.)

Význam erbovních znamení ve znaku:

Pravé pole štítu symbolizuje Kyje. Zobrazená věž připomíná nejstarší stavbu Kyjí, architektonicky velmi cennou. Její vyobrazení nechybí v žádné literatuře pojednávající o románské architektuře. Červená barva štítu je totožná s liturgickým označením světců - mučedníků. Svatý Bartoloměj, jemuž je kostel zasvěcen pražským biskupem Janem II. z let 1226 - 1236, byl jakožto apoštol jedním z prvních mučedníků. Byl umučen krutým způsobem: zaživa sedřen z kůže, noži řezán a hlavou dolů ukřižován.
Levé pole štítu symbolizuje Hloubětín. Znak řádu Křižovníků s červenou hvězdou připomíná dobu rozkvětu Hloubětína, kdy byl v majetku Řádu. Roku 1238 věnovala královna Konstancie ves Hloubětín nově vzniklému špitálnímu bratrstvu, ze kterého vznikl první v Čechách založený rytířský řád. Řádový odznak byl udělen papežem v roce 1252. Jako bezmála tři čtvrtě tisíciletí starý symbol je vhodným vyjádřením Hloubětína.

 

Prapor městské části Praha 14


Prapor MČ Praha 14 Prapor se skládá ze tří barevných pruhů stejné šíře. Horní pruh - barva žlutá - nahrazuje zlatou barvu střechy kyjského románského kostela na pravé straně znaku. Střední pruh - barva černá - barvy znaku Řádu Křižovníků, který je na levé straně znaku. Dolní pruh - barva červená.










stránka zpracována s použitím knihy:
Jaroslav Šmíd a kolektiv: Praha 14 v zrcadle času